I. Oddělení
Sluneční světlo zářilo chodbou
Snad kolem desáté může být
Všude je klid jen kroky tepou ,
Kroky muže v plášti bílém a pak
a pak zase klid
Snídaně , noviny ,káva a tabák
Není to o tom , o čem mělo by být
Doktoři , sestry jsem pacient ; no tak
Prášky a opět jen klid .
Časem zůstaly jen odpovědi
Otázky spláchnuté nejsou jen tak
Vzpomínky na podzim , dveře jsou Zamknuté
Za chvíli projede támhle vlak
Co je to za choroby ?
Co je to za pořádek ?
Co je to za lidi v tomhle oddělení
Nev…..nechci se o tom bavit
II. Vlajkonoš
Už bude kolem čtyř
Hostů dnes bylo málo
Říkám si : Je to zas blíž ?
Blíž tomu ,co se stalo (?)
Smotám svou vlajku , uložím do kapsy
Mezi své zmačkané myšlenky
Po chodbě vyrazím od okna zpět
Celá ta budova znamená svět .
Co bylo dnes za den ?
A jak jsem usínal ?
Co leží ladem ?
Kdo by se ptal ?
Nev….není nikomu nic do toho !
III. Čaj o páté
Hráli jsme karty
Tak jako vždycky
Tak jako vždycky tisíce let…..
Co je to za hlas ?
Co je to za tvář
Kdo na mne zírá v tom zrcadle ?
Já už vím…….To jsem zase jenom JÁ.
IV. Večerka
Už musím končit , zhasíná světlo
Těším se až bude zas o čem psát
Začíná podzim a končí léto
Tak jako před tím tisíckrát…
Doufám , že spánek rychle a dobře
Utne ten nevšedně všední den
Dřív než mé myšlenky drze a podle
Vy tlačí naději v bezesný sen.
P.S. Dřív než přijde rozednění ,
Najděmeš každý z nás své oddělení
Nazývejme komentářem a né diagnózou :
Co je to za svět , co ústavem zvou ?
Kéž by byl život opravdu jen tichý Blázinec
Kéž to , co napsal , nezní jak cizinec
To nebyl ústav ale život pravý
Tak nashledanou…