Občas mne svine život do klubka
podobnému nevinnému zavináči,
jež někdo pohodil kdesi - do ústranní.
A tak jako život rozsel nespravedlivě
naše příbytky, tak mám občas ten
tesknivý pocit, že nejen já byl jsem
zaset do špatného neobdělaného pole.
Úzkosti z nepolodností hnijícího světa mám,
léčit nelze,
jak chcete léčit dým cigaretM
Jak vzkřísíte zešedlé a zvadlé cikády?
Jak zapálený domeček z karet
padají lidské kaskády
a já sám mám pocit laviny.
A opět něco nebo někdo se přichomýtnulo
na nesprávném místě, na dobu nehledě.
Konvenční normy más lisují jak vraky autokarů
a já se ptám, kde zůstanu,
když ani ten hrob nemám již jistý?! ...
Ve dne splín,
večer teskno na jídelníčku mám,
jindy jsem jídelníčkem já sám
a lopotajíc se bolavými ulicemi
a opilými domy zvadlých měst
ptám se doby, kde láska má jest?
a lidi chodí, típají se a
cigaretám podávají ruce,
a svět se hroutí budoucnosti nemajíce.
A přesto je tento svět nehorázně plný
možností, že můžu se nadechnout
a z plných plic zakřičet "BÍP"
a čekat ufňukanou reakci ostatních,
jež párují se den ode dne více,
staří nestačejí koukat za sebe.
Jen jednu jistotu máme, jen ta nám zůstala -
kilometry, hodiny, koleje a časové tísně.
Ať je doba lecjaká, cítíš těchto jistot plísně.
Jakože slunce nemusí vyjít,
já a Ty, budeme se muset znova najít ...
A omámenou krví v Tvém nebeském těle byl bych
a se psi zápolil o Tvé kosti,
a snídal pomluvy klidně, však k večeři - potěšil bych Tě,
z nirvány na zemi, jež pomalu spaluje mě
a já nedokonalý výfuk,
špatně ventiluji amnestii již mi dopřáváš ...
Ještě že ty křídla máme,
a společně třeba zase archu postavíme
a lidi těch břemen zbavíme
a básníky s vážností hlupínků spasíme ...
› Online 1
› Zeď
čtenář Antilistí (28.11.23, 19:14) Já jsem tady furt...
Lakmé (19.11.23, 17:13) Taky sem semtam zabloudím, z nostalgie, pro pocit ...
čtenář Donar Tyr (11.11.23, 01:51) Ano, občas se sem vracím do minulosti... Je to hezký pocit :).
natir (06.05.23, 13:33) Kamarádové, jste tu alespoň občas? Alespoň na skok? Alespoň?