Nokturno.net / tvorba / diskuze

Richard spěchal nočním městem, aby nalezl místo, kde složí hlavu a přečká chladnou noc. Jeho kroky směřovaly k parku. Lampy matně svítily vždy jen na krátký úsek chodníku, ale do parku nedopadal jediný paprsek. Ohromný stín, který park vrhal na okolní domky, zastrašoval možné návštěvníky. Těchto her stínů se Richard za ta léta, co žil na ulici, už naučil nebát. Jistým krokem vkročil do tmy. Klusal, protože do rána moc času nezbývalo. Měl ve zvyku nevnímat nic okolo, avšak to, co právě zaslechl, nebyl běžný hluk nočních zvířat.

Znělo to, jako by se někdo snažil křičet, ale něco mocnějšího než on mu v tom bránilo. Přemýšlel, zda má tomu tišenému řevu věnovat pozornost, rozhodl se, že ano. Pomalu kladl krůček po krůčku své zmrzlé nohy směrem, odkud zvuk vycházel. Jeho oči byly pro tmu dobře přizpůsobené, téměř jako kočičí. Rozeznával stín muže, který zápolí na lavičce s dívkou. Její oči planuly strachem. Jedna jeho ohromná ruka svírala dívce ústa a druhá dobývala její citlivá místa.

* * *