Nokturno.net / tvorba / diskuze

V noci, když skrz otevřené okno
cítíš vůni orosené trávy
a málem dotýkáš se hvězd,
jímá tě zlej pocit,
že nejsi tu sám, že někdo
nad tebou se sklání.

V noci, všechno je jiný,
vítr otáčí stránky v knize,
kterou jsi zapomněl zavřít,
když spěchal jsi schovat se pod peřinu.
A on ti našeptává –
- ne, nejsi tu sám.

V noci, i svíčka má strach
a roní horký slzy na stůl. Tvé sny
se probouzí a ty nevíš,
co je skutečnost.
A někdo ti do nich zpívá.
Někdo ti do nich zpívá.

V noci, v hýčkaném tichu,
kterému se i slunce sklonilo,
choulíš se do klubíčka,
v ruce medvídka z plyše,
svého přítele, díváte se společně
na něčí stín,
jenž je tak blízko.

V noci, vzpíná se ti nad hlavou chrám
s jedinou vysokou věží,
a je to tvá daň,
kterou splácíš, když
jeho bránu otevřít jdeš …

Je noc, právě teď,
je tu ten zlej pocit, zvedl se vítr,
ten malebný zpěv podlamuje ti kolena;
a se stínem v patách ty
bloudíš mezi lavicemi
a marně, marně hledáš oltář.