Nokturno.net / tvorba / diskuze

V uzavření, o samotě a přepevném sevření
duše zmírá, srdce pláče, krev mi teče, tělo sténá
potoky krve rudé a nasladlé, chutnají smrtí
pomalu přestávám cítit vzduch v plicích
pomalu srce mé přestává tlouct
Na kolena sražený, podvedený, zrazený
čekám tu na rozsudek, čekám tu na svou smrt

A ona přijde...brzy...už ji cítím, jak kosu si brousí
a temný smích jakobych z dálky slyšel
Můj konec se rychle blíží...

Zapomenut, sám, ztracen a bez naděje.
Na štěstí, na lásku, na život.
Bez naděje na Tebe...