Nokturno.net / tvorba / diskuze

re: salazar: Takový titul si ještě nezasloužím....

Promiň, ale nesouhlasím s tebou, Kostěji. Zažila jsem toho hodně s lidmi, kteří jsou zařazováni mezi né zrovna normální a vím, že já bych s tím souhlasila. A ohledně toho já - Ano, může to dobro zastínit, ale nikdy zničit. Vždycky se dřív nebo později znovu ,,vrátí". Já vidím v lidech hlavně to dobro, protože někteří lidé za svou ,,zlou" stránku nemohou. Myslím, že ty to pochopíš. Nepatřím mezi najivní jedince, to rozhodně ne.

re: Eve: Slečna asi ještě nezažila situaci, kdy ji vedne vnoci pronásleduje zamilovaný mladík a až oddaně psím způsobenm se jí snaží tu mnohatunovou horu svých horoucích citů vklínit do srdce. Nedá ji pokoj po několika měsících a neustále téměř psychopaticky touží...zní to možná romanticky, leč i prostá touha by mohla mýt svých mezí ruku v ruce s tzv.láskou( ato na takové věci věřím-nejsem žádný plod té tzv,,.dnešní sterilní společnosti nazývající věci jejich pravými jmény")jedna touha zahřeje druhá spálí.ale jistě ta největší romantika je tak trochu v šílenství a né v logice....

jestli tedy se mohu vyjádřit-tedy jestli někoho zajímá názor retarda ohryzaného vlkodlakem...jsme v demokratické zemi-tudiž toužit smíte a vlastně musíte-chemie- a brát (a dávat )taky tolik kolik je povoleno...morální podstata věci.tedy dobro, jež je určeno pro okolní svět, jistě může být vyplýtváno-omlouvám se za nelichotivý výraz- na jednu osobu, ale má li to být jinak, pak by měla osoba dobrotivá snad jít cestou sňatku z rozumu, či se nechat přejmenovat na matku Terezu. A to slovo jež má vyjadřovat soubor chemických a psychických pochodu v mozku-no to slovo může mít dvého ostří a nakonec nejlepší otázka je ta na kterou nezná nikdo předem odpověď . Nebo jsem chtěl říci nejlepší odpověď na kterou není otázek.... Napsané to je velice prostě , což ovšem neoprosťuje význam slov a nezavání to nijakáým patosem velkých výrazů a slibů.až tedy na závěr... změnit se pro někoho..copak to lze milovat méně...?A pak je to tak trochu jako situace z filmu tedy hezké, ale zase asi dost běžné

to Kostěj Bílý: tyjo...chlapče,ty jsi asi docela mudrc,viď ? :-)

re: čtenář M.....: To neznáš zlo, které nechce být tím, čím je a snaží se vypadat dobře, ale svou podstatu neudupeš v zemi, a proto působíš svým skrytým já na to dobro až ho ošatíš do stínu.

Může ji chtít, dobro jen tak nezkazíš. Alespoň to je můj názor.

to kuřátko: no vidíš, proto jsem to sem napsal, doufal jsem, že mi třebas někdo odpoví...

Zajímavé... Občas mám v sobě podobné otázky... Jenže stále nenacházím odpovědi.....

re: Eve: V čem si protiřečím? A proč by mi to, jestli jsem muž nebo žena mělo zabránit něco pochopit nebo nepochopit? Tohle prostě není napsaný tak, abych z toho citil nějakou romantiku, což ovšem generalizovaně neznamená, že se nerozbrečím třeba u čtení Ovidia nebo Maupassanta (nebo se to píše jinak?). Tak.

re: čtenář jarin: Moc ne - trošku si protiřečíš.. Ale chápu tě - kluk tohle nedokáže pochopit.

re: Jrin. Jo, napsany tro neni nijak uzasne, ale vubec ten pocit ze se jako zrodi.. No to je jedno, ja nevim jak to mam rict..

re: Eve: závist ne proto, že závidět se nemá, maximálně to tak tomu druhému přát. A tou kritikou jsem jen dal najevo, že dílo ve mně i přes to, že jsem schopen připustit, pojmout a prožít existenci krásy, lásky atd, tyto pocity ani trochu (na rozdíl od jiných zde) nevyvolalo. Kritizuju formu, ne obsah, ačkoliv když si tak čtu ten příspěvek, nevypadá to tak. Clear?

re: čtenář jarin: Proč nezávidět - jde o to krásné, když po tobě někdo touží - neber to tak filozoficky..

to jarin: nejde o to,zda ji vůbec chtít či nechtít...jde o to, že osoba, které je tohle vlastně určeno, je mi na světě vším, a tak se vlastně jenom ptám, jestli ode mě není sobecké ve své lásce očekávat stejně silnou odezvu...

re: čtenář kacka: Závidíš? Myslím, že nemáš co závidět, protože každý extrém plodí zas jenom extrém, takže hypotetický vztah, vzniklý na základě toho, že by si autor odpověděl kladně na otázku v názvu, by se vyvíjel pravděpodobně docela zajímavým způsobem. Možná takovým způsobem, že by se v tom vyžil Petr Měrka. No a pokud by si odpověděl autor záporně, stejně by nepřestal po oné osobě toužit, ale uzavíral by to v sobě a dřív nebo pozděj by se stal materiálem pro psychiatra. Ale to už je taková krajní mez, ostatně autor ve svém díle taky snad trochu nadsazuje, ne?

at uz je ona kdokoliv, zavidim..:-)