Ďábel jest ten, co tě jeden večer lapil!
První noc zákeřně tvé oči trápil!
Tu bídu, co jsi oblékla,
To On ti opět vysvléká!
To stín, jenž halí tvoji duši.
To On! Ne Ty! Ti do ní buší.
Ty cítíš, že jej musíš mít,
Však nevíš, co bude za tě chtít!
Strach je ten, co tobě brání,
Konec srandy, konec hraní!
Ďábel chce tvou křehkou duši,
Tvé tělo, cosi šeptá temnou nocí
Ti do tvých mladých uší!
Máš strach a bolest tvou touha zastírá,
Ďábel svou pavučinu nicoty na tvém těle prostírá.
Hodovat se chystá na tvém těle,
Nehýbeš se, dítě v tobě se třese strachem celé.
Co je tvůj strach?
Já jsem On a pomalu měním se v prach.
Zkus mne zachytit!
Já jsem Ďábel!
Ten, co tvůj děs lapil!
Ten, co první noc tě trápil.
Tak jak zní tvé rozhodnutí?
Myslíš, že tě Ďábel balamutí?
To ne On!
To já jsem Ďábel!