Nokturno.net / tvorba / diskuze

Pod skálou tam v temné lese,
šest křížů ze země se tyčí.
Když kolem jdu, hlas se mi třese,
nějaké zlo ve mě se příčí.

První kříž porostlý mechem,
na hlíně bažinné hrozí,
dotyčná mrtvola nestačila s dechem,
teď Charon duši její s sebou vozí.

Pod druhým křížem nevěra straší,
možná zdá se to až kruté být,
zde leží žena již její muž starší
donutil za tento čin pod zemí hnít.

Obecnou zlobu, nenávist a hněv
avšak svobodu třetí hrob skrývá.
Neslyším teď více opilcův zpěv,
už neví jak chutná zlatá to skýva.

Zlatou jehlou do žíly pouštěl si duchy zlé,
teď patří mu čtvrtý náhrobek,
tak padl za představy rozmilné,
opuštěn lidmi i světa sirotek.

Na pátém místě rozkládá se zbytek těch,
jenž nevěřili v co věřit se má,
křesťanské ruce ukončili dech
tří čarodějek jež neunaly Boha.

Šestý hrob ten malé dítě ukrývá,
jež spatřilo světlo světa jen na pár chvil,
v jeho rodině stále dětí přibýva,
než živit další, otec jej jak kotě utopil.

Však dnešní noc zde další náhrobek přibude,
a mrtvola ještě teplá zde ulehne.
dnes zemře muž, já zakopu ho, ach osude
on zradil lásku mou a proto zahyne.