Nokturno.net / tvorba / diskuze

Pod mračny bílých křišťálů
zrodila se moje láska,
nebylo jí pomálu
a pěla vírou sedmihláska.
Z úst listů nevyšla ni hláska..
Oči se ti něhou zalily,
tvé čelo modrá touha laská.
Spíš ve mně, v klíně maliny.

Dni v jasmínovém chorálu
vinou se jak slunce páska
a na vyvýšeném portálu
usnula tište Zlatovláska
s lehkostí vlastní pro běláska.
Pohádky se v bouři zasnily.
Jsem tvoje něžná plavovláska.
Spíš ve mně, v klíně maliny.

Tvé rty jsou střípky korálů,
dlaní se ti plíží vráska
a v barvě lesklých opálů
ukrývá se krásy maska,
mihotavá, jak křídla konipáska.
Přec slyšíš chóry z výšiny,
když ti v rukou poupě praská -
- spíš ve mně, v klíně maliny.

Tvá krev v mých rukou? S ďáblem sázka.
Znáš všechny moje slabiny!
Tvé srdce z vážek? Tichá kráska.
Spíš ve mně, v klíně maliny.