Nokturno.net / tvorba / diskuze

Sedíš v kostce o stranách šesti a v jedné zdi poznáváš štěstí
Tvoří ji zrcadlo někam ven do dvora, přes něj Ti utíká štestíčko - potvora
Kostka se vyprázdní, nevrátí zpět, co myslíš? Vyplácí ničit si svět?
A když se postavíš, popojdeš blíž, zrcadlem uvidíš o něco níž
Pod ním jsou květiny, zvadly Ti snad? Neznají lásku, znají jen hlad
Štěstí, co vykážeš zrcadlem ven, rostliny promění ve velký sen
Kapičky štěstí, ale i slzy, zalejou květiny a to Tě mrzí
Cožpak už neumíš víc dávat než brát? Nauč se s osudem svoji hru hrát
A pak až pochopíš, co je mít rád, Tvá kostka bez oken změní se v hrad