modrá,
jiskra v oku plameňáka střílí slova,
bouřkový mrak se špičkou větru
dotýká nebe,
na něm Ikarovy kosti
tvoří strukturu poštolky.
černá,
barva blázna
v rouše beránčím,
drak aksamitovým jazykem
našeptává zlaté struny
hromadě ledu
na níž argumenty prorokovy
volají o pomoc k
lapidární magnólii
čpící kořenem brány
odpočívadla.
zelená,
padající žáby
žárlící na básníkovy oči
v nichž studené octové jazyky
milující sluneční podnebí
Sicílie.
červená,
bujné erupce
vyčpělé nasládlé chuti
po rozkošných spících děťátkách
křivého světa,
v neeukleidovském lese leží hrobka,
hrobka je plná růží,
hrobka je růžová.
› Online 2
› Zeď
čtenář Antilistí (28.11.23, 19:14) Já jsem tady furt...
Lakmé (19.11.23, 17:13) Taky sem semtam zabloudím, z nostalgie, pro pocit ...
čtenář Donar Tyr (11.11.23, 01:51) Ano, občas se sem vracím do minulosti... Je to hezký pocit :).
natir (06.05.23, 13:33) Kamarádové, jste tu alespoň občas? Alespoň na skok? Alespoň?