Nokturno.net / tvorba / diskuze

Probouzím se
a všude kolem růže
leč z písku.
Pod písečnou dunou jsem dřímala
po dlouhé časy
a najednou vím
že všechno nebyl jen sen.

Za zavřenýma očima má každá rýha jiný odstín
než mohlo by se zdát.
A víčka těžknou pod tíhou představ bláhových.

Mylné jest usínání,
že stačí snít
a skála pohne se.
Proto prožívám svůj pocit procitnutí,
rádoby lámu každou kost
a čichám k růži písečné -
s úsměvem v prach se rozpadá.

Zrnko po zrnku v dlaň beru,
přesýpací čas mám v rukou svých.

Celý život je otevřená otázka.
Záleží na odpovědi?