Nokturno.net / tvorba / diskuze

Rozepjal křídla . Několikrát s nimi zamával . Vznesl se do víšky . Náporem vzduchu rozvířil čerstvě napadanou vrstvu sněhu . Neviděla nic . Musela zavřít oči , aby se jí sněhové vločky do nich nedostaly . Když se vše uklidnilo a mohla je otevřít nikde ho už neviděla . Rozhlížela se po obloze . Až na pár bílých obláčků a zářícího rudého slunce na západě neviděla nic , ani jediný odlesk na jeho rudých šupinách . Zklamání z jeho odletu ji překvapilo. Nemyslela si , že ji to bude tak bolet , když se jejich cesty rozejdou . Povzdechla si a potlačila slzy . Musela najít způsob přežití a cestu k civilizaci . Znovu se rozhlédla , ale tentokrát po okolní krajině . Bílá planina se táhla kam až oko dohlédlo . Tuto jednotvárnost porušovali jen malé skupinky keřů . Vydala se k té nejbližší netušíc nebezpečí , které se tam skrývá .
V této skupince keřů měl ukryté doupě vlk . Šílená inteligence se všemi instinkty jeho rodu z něho dělala nebezpečného zabijáka . Pozoroval ji rudýma krví podlitýma očima . Zakručelo mu v břiše . Měl hlad . Už dlouho neměl v tlamě šťavnatý kousek masa a jedno se právě k němu přibližovalo . Už se viděl jak zaboří své tesáky do toho bílého krku . Rudá krev jak mu teče do chřtánu . Teplé maso mu plní vyhladovělý žaludek . Této své vlastní fantasii nemohl odolat . Počkal až přijde ještě o kousek blíž a vyrazil z úkrytu .
Vysoko na obloze nedaleko od nich se na červených šupinách zatřpytilo slunce . V poklidu si nad mraky letěl ohnivý drak .Zarazil se . Co to bylo ? zeptal se sám sebe . Náhlý pocit nebezpečí ho překvapil . Zastavil se na místě a křídly mával jen proto , aby se držel ve stejné výškové pozici . Nasál vzduch do nozder , ale nic , co by ho mohlo ohrozit , neucítil . Zatřepal hlavou , aby zahnal takovéto myšlenky a letěl dál .
Znovu . Tentokrát naléhavěji . Smysly mu zvonily na poplach . U srdce ho divně píchalo . Snažil se ty pocity zahnat , ale čím víc se je snažil ignorovat , tím byly důraznější . Věděl , že jemu nehrozí bezprostřední nebezpečí . Ve vzduchu nic necítil . Žádný pach tvora , jenž by mu mohl ublížit . Svýma bystrýma očima prohlížel okolí a také nic nenašel . Co se to děje ? Nevěděl . Nic nedávalo smysl . A pak , když už si myslel , že je to pryč , to udeřilo znovu . Tak velká síla ho zasáhla , až sebou ve vzduchu zakolísal . Křídla přestala mávat . Řítil se nezadžitelně k zemi . Vzpamatoval se právě včas . Máchl křídly a obrovskou silou obsaženou v jeho svalech se vyhnut srazu se zemí .
Vyletěl znovu nad mraky . Zamrkal . V tu chvíli si to uvědomil . V západu slunce , které rudě obarvilo sních i oblohu . V té krvavé záři si uvědomil , že nebezpečí nehrozí jemu , ale jí .
Toto zjištění bylo šokující . Nepomyslel si , že mu na ní tolik záleží . Ihned se otočil a vracel se zpátky . Mohutná křídla zabírala co mohla , aby zabránit tomu , co tušil . Hnal se vpřed jeko o život . Ale ne jen jako , ale o doopravdický život , který byl ohrožen .
Nestihl to . Ve vzduchu vysel pach krve…
Rudá kapka spadla do sněhu . Vytvořila na pannenské bělosti krvavou hvězdici . Další a další kapaly a přidávaly se k té první . Hvězda se rozšiřovala . Ledové krystalky se barvily na temně rudou . Závan větru zvedl do vzduchu krvavý opar a roznášel ho dál do kraje .
Už nemohla dál . Vlk ji stále pronásledoval . Vidina slabé zraněné kořisti ho přitahovala . Věděla , že si s ní pohrává . Nechtěl ji na místě sežrat , ale uštvat , aby potom mohl s plným žaludkem a uspokojením z lovu usnout . Posměšné zavytí , jako by potvrzovalo její myšlenky .
V rudé krvavé záři zapadajícího slunce se stalo nevyhnutelé . Lovec dostihl svou kořist . Už nemohl dále snášet svíravý pocit v žaludku . Mladá dívka podlehla jeho touze po krvi .
Viděl její zaváhání a také viděl vlka , který ji pronásledoval . Přidal na rychlosti . Ještě je naděje , ještě to můžu stihnout . Mohl se uklidňovat jak chtěl , ale uvnitř cítil , že nemá šanci být tam včas a zachránit ji . Se smutkem v očích sledoval , jak vlk zahájil poslední úder . Teď už nemohl nic udělat , jen pomstít její smrt . Zakřičel bolestí , když uviděl jak se zabijákovy tesáky noří do jejího trupu . Vlk odskočil . Lekl se . Začenichal a ucítil dračí pach . Stáhl ocas mezi nohy a utíkal do bezpečí . Bylo to marné . Rozzuřenému draku unikl málokdo . Drak vyplivl na zkoušku malou kouli ohně . Dopadla těsně před lovce , jenž se nyní stal sám kořistí . Uskočil . Další ohnivé plameny dopadaly těsně vedle vlka . Málokterá ho zasáhla a když ano , tak jen zavadila o hustou šedivou kožešinu . Měl na sobě už hodně ohořelých míst . Drak se mu snažil vynahradit všechno utrpení , které potkalo mladou dívku .
Poslední paprsky slunce prozářily mezi nebem a zemí . Slunce zapadlo . Líně , jakoby chtělo vidět konec této scény .
Neměla dlohé trvání .
Drak vyletěl nad maky . Vrhl se střemhlav k zemy . Vytasil drápy . Zarovnal výšku a chytil vlka do napřažených pařátů . Ten zoufale zavil . Jeho počínání bylo však maré . Držel pevně . Vracely se k mrtvé dívce . Pustil ho . Pád z tak velké víšky a v tak zuboženém stavu nemohl přežít . Z obávaného lovce se stala potrava pro ostatní .
Doletěl k ní . Přistál . Schoulil se kolem jejího studeného těla . Křídly přikryl ji i sebe . Takto tam ležel do rána . V paprscích jitřního slunce vyhloubil hrob . Vzal ji jemně do pařátů a položil do něho . Nahoru navršil větve a sních . Nad touto nedokonalo provizorní mohylou udělal něco , co draci dělají jen vzácně . Uronil slzu . Temně rudá ohnivá slza dopadla na vrcholek hrobu . Zatřpytila se jako krvavá perla a vsákla se do sněhu .
Drak odletěl .
Vlk byl sežrán mrchožravci .
Na místě hrobu…
…o mnoho dní později…
…vyrostla květina .
Černá růže…