Nokturno.net / tvorba / diskuze

Vzbudil jsem se nedobrovolně a znovu se učím dýchat.
Včerejší večer jsem trávil s jednoduchou holkou.
Alkohol s drogou neměl jsem míchat.
Její primitivní slova mé hlavě byla dýkou.

Snažila ses mě změnit v morálního člověka s citem pro poslední naději.
Iracionalitou toho nápadu jsem byl pobaven i ponížen.
Tvá nemoc však nedala ti čas a uvrhla tě v smrtelnou závěji.
Nestihla si umýt mou duši, a proto zůstal jsem do hříchu uvržen.

Se strachem doufám že mě nevidíš.
Musel bych se stydět za každý nádech.
Vytvářím si představu že každý vpich do žíly mi promíjíš.
Při vzpomínce na podhled do tvých očí jezdí mi mráz po zádech.

Až si večer půjdu lehnout, znova si budu přát, aby to bylo naposled.
Předtím mě však v baru popálí naivita opilých slečen.
Využiji toho, jako každou noc. Život není med.
Budu při tom však myslet na tebe, do lži oblečen.

Kdybys tu se mnou zůstala, býval bych se změnil.
Vím že to však nebyla tvoje vina.
Bojovala si s osudem a toho jsem si cenil.
Vzala mi tě rakovina.