Nokturno.net / tvorba / diskuze

A já věřila a já douflala
Nad láskou uvažovat jsem si troufala
Nad štěstím a velkou romancí,
nad citem bez šancí

Nikdy jsem to tak nechtěla
Snad kdybych aspoň věděla,
jaká budoucnost by se mi líbila,
jaká by mě trpkosti zbavila

A já dospěla, dítě nebudu
Přestanu si dělat kolem ostudu
Romantické myšlenky mi pomohou
stát pevně na nohou

Chválím se sama a chválím tebe,
že jsi mi neslíbil modré z nebe,
že jsi mi nedal žádnou naději,
za to tě mám mnohem raději

Přestanu plakat, přestanu se smát
Osm hodin denně budu teď spát
I když vím, že všední dospělost
vyprchá jako sobotní opilost.

Děkuji sobě, děkuji vám,
že pravou podstatu citů teď znám
Nejvíce děkuji za svoje svědomí,
za svoji nevinnost a klidné vědomí.