Nokturno.net / tvorba / diskuze

Sedím tu nad sebou..obojek bez známky

směju se útrpnému výrazu

Zasněný ideálem..

bez kazu

Vyhnán páníčkem do mrazu..

A přemýšlím

Jak moc jsem sám sebou

Co o sobě vlastně vím

a nakolik jen sním

Je někdo nade mnou?

Nebo pode mnou?

To druhé zní příjemněji

Snad má Bůh psí podobu

Říkám co cítím..

Beru si sám sebe do hrobu


Jeden aspekt mého já střídá druhý..

a třetí a tak..

K tomu až pak,snad


Láska


Fena


Domov


Psí bouda


Bože kráso,opustil jsem tvé břehy..

Ale už se k tobě vracím

Už se k tobě zase vracím

Života bez tebe bylo dost

Zpráskanej pes,co mu někdo šlohnul i tu poslední kost..


Tak vyju na Měsíc...

v naději že mě někdo vyjde vstříc

V naději..že se někdo přidá

že to necítím tak sám


Potřebuju směčku


Potřebuju pohlazení



Jenže teď ne až příště..

a vydíš?

Nikdo tu není..


Psí život má svý kouzlo

No ,nemám pech?

Kožich plnej blech..

Každej patník zabranej

není kde značkovat!?!

Tak za co se mám ještě brát..

a tak na měsíc vyju

Mezi hvězdičkama hledám víru

Že se snad...někdo někdy k mému vytí přidá

Noc odchází..


Vrací se ráno,už se rozednívá..


..čekala na mě poslední zrada toho rána


Někde v dálce..chvěju se radostí...

odhodlán běžet za štěstím

Někde v dálce..další vlastizrádce...slyším vytí


..poštěkávám radostí


a kurva


..moje kosti už jen do ticha zachrastí...


au


..byl to Pitbull