Nokturno.net / tvorba / diskuze

Sevřenou v dlani držíš moji duši
snaží se vymanit a poutá ji prstů klec
je jako ptáče co nechce se rozhodnout
dokud je cítit teplo té dlaně
dokud ta klec chrání ho před dravci
dobře to ví
už ho nikdy nepřivine k hrudi
přece miluje svoji dlaň
miluje a choulí hlavu pod křídlo
když řezavý tvůj smích
s ozvěnou skalního města
drásá to malinké ptačí srdce.
Otevři ruku kam nikdy již nesedne
jen co se nadechne, roztáhne křídla.
Nejsladší vězení.
Stisk pro nějž se bude do smrti budit.
Otevři žalář-skrýš, když v ní je samo.