Nokturno.net / tvorba / diskuze

Blikání modrých majáků klid noci ruší,
Auta míří k mostu,
k Mostu smutných duší.

Nad černou, hlubokou temnotou
shlíží dolů šílený sebevrah,
Zatímco město pluje dřímotou,
muž naklání se jako miska vah.

„Neskákej!“ hlas ticho přehluší,
postava na mostě,
svůj skok náhle přeruší.

Vyrušen výkřikem,
mladík se rozmýšlí,
„Skončit to skokem?“
V tom vítr zakvílí.

Poryvem větru, stržen do propasti padá.
Padá š'tasten a směje se,
že umlkne démon, co spánku mu nedá.

To proč skok zvolil,
nikdo se nedoví,
z to to zahodil,
nic ho už nebolí.

To co ho trápí, do mysli buší
Zahodil z mostu,
z Mostu smutných duší.