Nokturno.net / tvorba / diskuze

Poslední květ už uvadá,
nic už smrti neuteče,
skleslá panuje nálada,
a čas se tak pomalu vleče.

Bílý sníh už celý zčernal,
krev se taky černou stala,
černá rakev s černou stuhou,
každého už rozplakala.

Kraj už taky celý stichnul,
ptačí písně navždy skončily,
černý trn bílou kůži propíchnul,
se světem jsme se rozloučili.

I sovy se létat bojí,
pozdě teď je honit bycha,
nic už nemůže ukojit,
krvežíznivého mnicha.

Vše v temnotě už se ztrácí,
nemůžeš nic dělat s tím,
nikde už neletají ptáci,
vše pohlcuje černý stín.
Nikam neutečeš před tím,
slunce když navečer zajde,
dohání tě ten temný stín,
však on si tě taky najde.

Běžím tou uličkou temnou,
za světlem,co v dáli září,
temný stín se žene za mnou,
scéna,jak v děsivém snáři.

Temnota se rychle blíží,
teď už zastavit se nesmím,
oči se mi rychle klíží,
a všude je cítit jasmín.

V hluboký spánek upadám,
chvíle to nebyla dlouhá,
jen pár minut,jak tak hádám,
budí mě do života touha.

Vše se v temnotu už halí,
nemá to moc dobrý děj,
zhasíná paprsek malý,
a já už cítím beznaděj.

Vše v temnotě už se ztrácí,
nemůžeš nic dělat s tím,
nikde už neletají ptáci,
vše pohlcuje černý stín.
Nikam neutečeš před tím,
slunce když navečer zajde,
dohání tě ten temný stín,
však on si tě taky najde.

Pavouk co si síť svou spřadl,
uvězněn ve věčném splínu,
k zemi teď však mrtvý padl,
neubrání se nikdo stínu.

Naděje se už vytratila,
strach už klepe na dveře,
matka,co právě potratila,
na smrtelné lože se béře.

Tma se po kraji rozléhá,
do černého pláště se všechno halí,
zoufalost na mě doléhá,
nenávist vše pěkné spálí.

Démoni své rudé oči,
na tebe pomalu točí,
tvým tělem prostoupí strach,
nepouštěj je na svůj prách!

Vše v temnotě už se ztrácí,
nemůžeš nic dělat s tím,
nikde už neletají ptáci,
vše pohlcuje černý stín.
Nikam neutečeš před tím,
slunce když navečer zajde,
dohání tě ten temný stín,
však on si tě taky najde.

Nekonečně dlouhá cesta,
v nekonečném bludišti,
je to jenom jedna ze sta,
co nevede k pohřebišti.

Černý stín už dohání tě,
nemůžeš z bludiště ven,
v dálce slyšíš plakat dítě,
nebude už nikdy den.

Brána se za tebou zavírá,
klesá kolem teplota,
poslední paprsek světla zkomírá,
a všude kolem jen temnota.

Není už nikam úniku,
v labyrintu ztrácíš se,
nemůžeš už vzít za kliku,
za záchranu modlíš se.

Vše v temnotě už se ztrácí,
nemůžeš nic dělat s tím,
nikde už neletají ptáci,
vše pohlcuje černý stín.
Nikam neutečeš před tím,
slunce když navečer zajde,
dohání tě ten temný stín,
však on si tě taky najde.

Za tebou se mračna stáhla,
černé prázdno vše pohltilo,
za bleskem ohlušující rána náhlá,
a pak ticho vše umrtvilo.

Poslední paprsek světla,
kdesi před tebou teď svítí,
v paprsku na kolenas klekla,
ozáří se pohřební kvítí.

Konec všeho už se blíží,
mrtví z hrobů vztávají,
oči se ti zase klíží,
pohřební píseň ti zpívají.

Vše kolem už pohasíná,
cítíš závrať tak tajemnou,
světlo už navždy zhasíná,
ohlédneš se a NAJEDNOU…..

Vše v temnotě se ztratilo,
do pekla tě veze kočí,
celé žití všude skončilo,
sledují tě jen ty rudé oči.
Svět se vrhá do propasti,
musíš se zkrátka smířit s tím,
konec je světlu a radosti,
novým světem je černý stín.