Nokturno.net / tvorba / diskuze

Na vysokém útesu,
jenž omývá moře.
Sedí anděl posmutnělý,
a lituje své hoře.

V čase kdy se narodil,
jeden osud mu byl dán.
Jen ten on změnit nemůže
zní milovat a přeci býti sám.

Ptal se sebe tisíckrát,
proč sudba mu byla dána jediná.
Milovat dívku smrtelnou
a spatřit jak navěky usíná.

Spánkem jenž už nikdy neskončí,
a nikdy ji už nespatří se smát.
Už nebude ji prosit ať mu zatančí
a na mechu šeptat, že má ji rád.

Tak anděl odložil křídla,
a se slzami na slunce se podíval.
Pak naposled letěl, ale už bez křídel,
v srdci obraz té, kterou tolik miloval…...