Nokturno.net / tvorba / diskuze

DANIEL HANŠPACH: NEZAKLÍNEJ LES

1. SRDCI
   

malý město

v malým městě se prej všechno hned
rozkřikne

a tak křičím co mi ruce stačí že

jsi roztomilá zelená žába a že

poslední dvě slova odvolám když

utišíš mou touhu


slunce

sen – co to je?
(kdybys mohl
určitě bys došel pro míč
princeznám)

koukáš se z okna
hraje ti pravá Anglie

• akordy nese ti punk
  

protože to nejde jinak

ulice – existuje vůbec?
(jo dobře jsi nula
ale musíš to pořád
opakovat?)

koukáš se na svět
očima a nejde to jinak:
divné sousedky vyhlížej
slunce










mejdlo

už je ruka v rukávě

krejčí hledá zkrvavený nůžky
a nachází je uprostřed jahod

sladký první mejdan

ve sklepě v podzemí
vyndaváš sudy a mlátíš s nima
o zem

nevíš co dělat první kreslíš na zeď
zapaluješ o ni sirku a chlastáš

hledáš svoje oblečení čepici
a šálu

brčkem v pivu hledáš potápěče
nějakou kundu

padáš do polštářů
dva polštáře máš v ruce

ta holka co se s tebou smála
cintá pivo
brčkem
sama


správnej poměr

něco tam bylo něco jako kouzla

• ne ani králík ani kapesník -
  

měla jsi chuť na limonádu ale nepila ji
chtěla jsi dělat trochu bordel trochu laškovně
víla ne to ty nejsi
ale jo podobná jo to ty jo
krajkoví – to je přece bouda ne?

něco v tobě je něco jako kouzla
uprostřed vesmíru příjemná změna
vesmír má konec – je jako nit
snad je možný ještě chvíli bručet
pozval bych tě na limonádu

• jako do sklenice
  

jenže odmítla bys je to tak
asi by tam bylo moc bublinek
nebo by ses urazila
a já bych jaktěživ netrefil ten
správnej poměr







nezaklínej les

u tůňky táhnou se útlé stopy
vedle tvých šlápot
vypadá to na
otisky kopýtek jedný laně

dokud nezískáš jistotu že
někdo laň nechytil neuřízl
ji nohy a teď v nich nechodí
nemluv o tom


před(poklad)

když už se ženská narodí jako
ženská tak to je první předpoklad

když už se narodí jako hezká ženská
tak to je další předpoklad

a když ta ženská co se narodila ale
dřív dospěla & zkrásněla & zbláznila
se do lidí & pohodila vlasama tak že
sešit v mý ruce nervózně pouštěl
stránky & našla smích a ztratila sama
sebe aby se pak mohla najít a smích si
nechat & hihňala se nahlas ve třídě až
se zvedal prach & dostala kytky & taštičky
& cetky & domov & nabídky k sňatku
& balicí papír & pětky & ložní prádlo & pera
a penály & měla tajný styky a všem o nich
vykládala & vůbec nikdy nemlčela & mluvila
& bylo jí všude plno a všude kde byla
bylo plno & vytahovala drby aniž by někoho
pomluvila & znovu se smála a znovu a znovu
byla šťastná a smála se i okolo sebe a smála
se hezky a smála se pitomě a smála
se zadarmo a smála se i když ten den patřil
do tý nevšední kategorie pokurvenejch dnů
& nikdy se na nikoho pořádně nenazlobila
& nikdy nikoho pořádně nenazlobila

ty je máš tak se jich drž
protože svět trpí nedostatkem milejch lidí


Venuše

Venuše jsi očekávána
ve slaměném klobouku mé mladické tyče

Venuše přines svoje šminky a psy
zvířatům patří večerní vzduch zbavený chlupů

Venuše přines svoje rty a uši
abych ti mohl nalít večerní víno do skořápek podzimu


největší pohoda

největší pohoda – to je elektrický dělo plný not
víš a buben je generál
a ty beruška
a jestli je svět skládačka…
… tak proč si ji neposkládat
jenom z hezkejch věcí?


nakonec jsme pustili televizi

jenom lem poutníkův v sále
chlap s červenou gázou už odjel
vstříc sněhulákům a my tady tvrdnem

(tenkrát mi hrozně tvrdla noha)

ošíval jsem sebou a chtěl furt někomu volat
se seznamem v ruce a na hlavu mi padalo závaží

proč jsou sukně pomíjivé? skoro jako by byly
každou chvíli na úplně odlišným místě a nemohly
to trefit

přenosnej kazeťák s barevnejma hvězdičkama
hraje & hraje hudbu
venku sněží

poskakuju jak lyže když se všude rozdávaj něžnosti
scháním se po jedný holce je hezká ale nemá ráda
zpocený ruce

studuje a učí se dělá to pro sebe
každej přece hraje za sebe
hraje hru
a prohrává


budu tam včas

ta tramvaj nezastavila nezastavil
tramvaják

nebylo proč zmáčknout jeden zasranej čudlík kvůli
jedný malý holce

a vona tam tak naivně přeskákala celou zebru
předtím se rozhlédla

taška přes rameno ji tížila a ta váha se co chvíli svážela
po útlých zádíčkách

v tašce se nebránily poskakovat tenisový míčky nahoru a dolu
neměla ještě kozy

nebylo proč zastavit


ty

jsi krásná
a krásně se o tom mluví
a vůbec nevadí že je zima
a že k tobě přimrznu
nebo se o tebe rozbiju
(jako muflon v termosce)
několika netělesnými dotyky
pod třešní


nejdřív x pak ale

nejdřív
jsem chtěl
psát o tvých modrých očích

pak ale
musel jsem
vzpomínat na ty věci

na ty věci
který nemám
a který máš ty


na doplnění

potřeboval bych se s tebou vidět
a mezi slovy cpát do tebe trapný kecy

třeba v nejapný hospodě

• určitě bych na tebe čuměl jako na akty učitelky
  

a protože jsi tolik nedostižná ve všem
nabídl bych ti jenom trochu svý nemohoucnosti


óda

houpavá moje nálada je houpavá
(a tvoje loď zrovna přirazila k břehu)
škoda že tady u nás není moře
mohl bych u něho sedět a mračit se
je velká škoda že se lidem nikdy
nepodaří říct co opravdu chtěj
a jenom opakujou to co už bylo v rádiu

melodie ano často jde jenom o melodii
zbytečný dirigent přelítne noty
a cizinci v opeře mezitím mluví anglicky
a rukama si upravují chloupky na podpaždí
ne svět je daleko
ty taky





rovnice (u všech úloh je nutno provést zkoušku)

já = vím nejsem albatros
a ty = taky bys je mohla mít větší

ale
to je jedno
(definice ale: ale je zázračná spojka)
(matematická věta: v matice je jedno všechno)

já + ty = nic / od obou stran rovnice odečtu sebe (-já)

ty = nic – já

zkouška: já + ty + vesmír + láska = rovnice vždycky zavání nicotou


konkrétní tramvaj

mám rád tramvaje
tak z roku 93

jsou dlouhé
a aspoň se zabavíš

v případě nedostatku vzduchu
otevřeš okýnko

v případě nedostatku sexu
otevřeš okýnko


ahoj

mám najednou silnou touhu po tobě
a není to jenom tvoje tělo…
… i když v něm to všechno je
a není to ani moje zvířecí nenasytnost…
… ani moje předčasná nevyspělost
… nejsou to jiné faktory:

• sousedství ve kterých jsem nebyl
  
• umělé pusinky na kluzkých sklech
  
• židle mastné od lásky
  

mám najednou silnou touhu po tobě
která může být sice načas zastřena
žízní hladem potřebou jít se vysrat
ale pak přijde a bude ještě svlečenější…










světlo

nejdřív tvoje vlasy: jo sou hezký
a taky v očích něco máš něco perlu
a tvůj hlas je polštář když se nezlobíš
…
víš mám už o tom všem jasno
oprava: nemám no a co
ještě něco: tápu ale ta trocha světla za to stojí

1. OKU
   

úřední lejstro ještě z louky

až bude za 1000 let jaro
medvědi vylezou z brlohu
a zařídí platnost těchto řádků


slabost

ladný křivky tvýho těla
a za nima je popel
vypadlý z kočárku rour
a tam vysoko kam
už nevidíš přes řasy
zas věší plechové slunce
na blankytnou šibenici


s láskou a bez lásky

zase nový rok
a zase odpočítáváš další minuty do další minuty…

a k narozeninám si přeješ auto-šelmu a poslední kolekci spodníhoprádla
a zatím padá jeden list za druhým je to už hromada nebo je to ještě život?

oslavuješ a o to víc když není co a ještě o to víc když mášprasečí manýry
další doušky další látky
další bezvýsledný dny
další dny s láskou a bez lásky


autonomie

řekli mi abych šel
šel jsem

řekli mi abych letěl
to jsem neuměl

řekli mi abych miloval
to jsem nemohl








najednou to jde

najednou to jde
už pár dní jsi nebrečel výborně!
a hudba je pro tebe víc než kdykoli předtím
kráčíš úplně mimo cesty
a pod paží máš oblíbenou knížku
slunce brnká o temně modré mraky
a den se snaží vypadat ležérně…
jdeš
podrážkama stíráš hvězdnej prach
a tam na rohu
dál prodávaj zeleninu


hádal jsem z hvězd

a na mraku
nikdo nekupoval cenný papíry
a ani nekouřil
nic a nikoho

a slunce
to bylo žluté a zářilo
a mrazivej dech vesmíru
zanikal v diskriminaci plutonia

a černý díry
vůbec nechtěly bejt symbolama
a stěžovaly si kukačkám
byly z toho na prášky doslova na prášky

a demonstrace ba ani revoluce
neleštily svá dlouhatánská kopí
a ještěři byli pod kameny
a potok ten tekl dál a stejně
























tam vedle beránka brečí pivo

v plánu je zkřížit nohy podél křivolaké
osy a ukázat jima oproti chodníku

vidíš houpou tam někoho
jako pouť když jsme byli malí
věší ho a mají vysoký šikmý čepice

a támhle ten mrak je co?
kus nafouklýho plynu nebo názor

tohle všechno může bejt lepší
svět jako
nesměj se
stánků máme dost a peněz jak kdy
jsme schopný rozdat úplně všechno a ještě nám většina zbyde

vidíš ty mraky nalej jim vítr
a pošli je na trať ať nechaj dráty
maj spoustu blesků ale posílaj je
na nás

zvedni na ně prostředníček
vysměj se jim
sou to hnusný obludy


vracím se z nebe

vracím se z nebe
nevěříš?
cožpak nevidíš krev
upívající na rukách
a na prostěradlech peruti?

v pekle po mně hodili popelník
abych ho vynes
nezašpinil jsem se
pomohl jsem bližním

nedozvěděl jsem se nic novýho
jenom že bůh
si dá tu práci a stvoří
zas několik zlejch hříšníků
a prodá je peklu














křídla?

a andělé tloukli křídlama o zem
chvílema padali na chodník
lítali mezi kolama a obraceli se na hřbet

taková výjimečná chvíle kde zas trčím
je to něco no prostě něco
ta chvíle se nedá popsat nebo zachytit

papíry
někomu se rozsypaly papíry
mohli jsme se mu smát
místo toho jsme brečeli


panda

nikdo nikdy nikde nikdo není taková panda
aby mohl beztrestně vzít do ruky kladivo
kdepak… takovejch by bylo

jenom že dobře vypadáš nesmíš zabíjet
možná platíš za dobrou figurínu ale buď zticha
nic neříkej

svět se točí a my s ním jo máš drahý hadry
koupili ti je rodiče
ne možná jseš hezoun a tvoje košile je vnadná
ale proboha tě prosím nic neříkej

mohl bys proti sobě popudit přírodu
a příroda je dobrej maskér neplakej!
chovej se jak panda jez eukalypt


bůh je Pixies

a teď se je konečně nauč znát
protože jestli někdo
jako krev v živoucím objektu
hází leskem – oproti zatuhlému běhu tvého života
a v čisté linii řezu strun…

víš – taky bys moh žít bez retro oken
a dívat se na svět přímo přes oči v kterých je cit
a žádný bludy nevalit už nikdy na nikoho
a začít tleskat a jenom tvýma rukama
a jenom když je čemu


pistole

neexistuje pravda
neexistuje lež

neměly by se proto vyrábět pistole


poezie

je jedna cesta ven
ven tady ze všeho
toho… žití a kostelů
(víš že když se díváš dlouho do sluníčka a pak mrkáš zavřenýma očima vidíšve tmě barevný ornamenty tak cítíš že je to zase něco jiného než z tadyběžně ti předkládaných věcí)

je jedna cesta ven
ta cesta je poezie
ne není důvod se zlobit někdo poezii nemusí
pravda – je to poezie a některým holkám taky nechutnají párky
ne není důvod se zlobit ne hlavně ne patetická gesta
jenom jdi do toho jestli chceš
(i když za to nic nedostaneš)


chvíli

chvíli jsi v sobě cítil ohromnou sílu
pravda jenom chvíli a stejně to bylo zvláštní
vůbec jsi nevěděl že jsi toho schopen
v síle okamžiku napumpoval jsi ruce
za doprovodu molekul noci
šel jsi skrze světla ulicí
veden tohou univerzitního psa
najít ve čtverci uhlopříčku


elegie

píšu
píšu z popelnice
tisknu rty na její víko
nořím do ní ruce
objímám její boky

zítra
ach už zítra mi ji přijedou vysypat


hej tak dělej

je hrozná tma divoký šelmy umíraj
všude je opar i na mý držce

HEJ TAK DĚLEJ

vylez ze zimy světnice do náruče nožů
ne nebude to bolet jenom jako bzukot

HEJ TAK DĚLEJ

ještě je čas mám tvoje hodinky
vem sebou i orchidej

HEJ TAK DĚLEJ

nesmrtelný

ten den co se nahoře producírovaly
hvězdy
jsem čuměl na masku bílého favorita
skrz
kužel světla veřejnýho osvětlení když
jsem si krátil dlouhou chvíli čekání na
cosi důležitýho

a tak jsem tam dřepěl
při příjemný a klimaticky vyvážený
kulise
nevím co jsem si myslel
a co jsem si mohl myslet ale
vím že
ten favorit měl
poznávací značku ADX 15–34
a za ním byly činžáky s ozdobnými
ornamenty pod okny
šlo o hvězdy které vypadaly jako
květy divokých rostlin a skautské lilie
které vypadaly jako skautské lilie a nad
hlavou mi cvrlikali ptáci
vím že mi budou chybět
vím že mi bude chybět
tenhle večer
tak vlahý
než aby to
mohla být pravda

jo pamatuju si
to
dobře
seděl jsem na
červený kovový tyči za kterou se tísnily
auta
protože jsem neměl ani potuchy proč je
zase jaro a dá se cítit ten vlahej večerní
vánek
protože mi přišlo hloupý cokoliv dělat
když
všechno
je
zbytečný


ten samej den tou samou
dobou jsem tam pořád ještě seděl
lidi kolem mě chodili se psy
a snažili se:
1. vyjádřit svý názory mlčením
2. dělat jako že teprv bude středověk
3. hrát si na štvance času když jim stojí
práce doma

snažili se
1. žít

ale jo
věděl jsem že by bylo lepší odejít
taky to bylo evidentní a zase jsem
nic nevyřešil ani nepochopil
a proto jsem
zůstal u tý tyče a svýho veřejnýho osvětlení
a připadal jsem si tak malej když
je všude tolik betonu
připadal jsem si chycenej
tou směsí spáleného ořechového
listí a prachu a vody a semen a holek
a skládky a plechu a zvířat a lidí a zvratků
a psích hoven a udusaný hlíny
a všeho co tě napadne když se
rozhlídneš kolem sebe když chceš
jít až na konec
když chceš žít

ten vánek mě k sobě táhnul a ne že by byl
vtíravým elementem kapitalismu
anebo
přiblblou reklamou na kondomy
anebo
přehuštěným náklaďákem snažícím se
o novej světovej rekord kterej by zůstal
po další 2 roky
nepřekonanej
ten vánek mě k sobě táhnul a jako
ryze přírodní produkt samozřejmě
držel hubu

vzpomněl jsem si v tu
chvíli
na jednu slavnou
teorii která říká že jde o prd pokud
nejde o život ale mně
to přišlo
jako pošahaná teorie říkal
jsem si že to zní kravsky
protože lidi myslej že ne
protože život je sobeckej protože chceme
bejt nesmrtelný na úkor
druhejch a stejně to jde
jenom načas kvůli
blbý rotaci země a dinosaurům a kulturním
přehledům
protože to čemu říkáme život není život ale
místnost plná tupců
protože člověk není nikdy úplně svůj
protože mi příjde hloupý cokoliv dělat
když
všechno
je
zbytečný





malý

mám v sobě
až příliš kostí
a tkáně která je zpuchřelá
nechci umřít jako pes
a shnít
jen tak
s tělem který jen hnije
a rosolovitými částečkami čehosi

nechci být zvíře
šahám si na zuby
šahám si na ohryzek
je mi na nic

jaká kultura?
rozpadnu se na padrť
budou ve mně rejdit
malý zvířátka
a já nebudu znát
jejich jména