Nokturno.net / tvorba / diskuze

Stojí v rohu a čumí na mě. Jeden z těch v dlouhejch kabátech, těch co nosej po kapsách gumu. Vemou jí a vygumujou ti mozek. Potom. Napřed z tebe dostanou všechno. Uplně všechno. Nejsem blázen, řekl bych jim co chtějí vědět, proč bych jim to neměl říct, přeci nechci mít vygumovanej mozek. Řek bych jim to, ale nemůžu. Zapomněl sem to. Teďka nemůžu nikam, nemůžu nikam dokaď si nespomenu. Jenže to nejde. Musim ven, prostě musim, nemůžu přeci chcípnout hlady. Dřív než si spomenu. To by bylo blbý. Musim jim to přeci říct. Kruci! De ke mně. Šahá do kapsy, něco má v ruce. Míří na mě. Co budu dělat, nemůžu si spomenout, nemůžu, nemůžu, nechci ne.......



Nikdy nezapomenu na výraz jeho očí. Natáhl jsem ruku a on se rozběhl a skočil rovnou pod přijíždějící soupravu metra. Nestačil jsem už říct: "Haló, pane, ztratil jste mobil..."