Nokturno.net / tvorba / diskuze

Třes

Rozechvělou rukou jsem se dotýkala
těch nejhorších vzpomínek
planoucích v mé mysli;
jak rozžehnutá pochodeň smutku
osiřelých slz
kanoucích z jezer nepochopení
a malátné bezmocnosti,
vyvřelé z pramene bublajícího děsu.
Vyzáblého Krista,
jehož černé tělo se blyštilo na kříži
v kamenné agónii šedivě plujících mraků.
A slzami na krajíčku objímala
to větrem ošlehané,
léty prokřehlé,
ptáky znesvěcené
ochotné rámě.
Zamčených vrat kostela,
plna touhy,
plna odhodlání
naleznout útěchu v nekončícím utrpení……