Nokturno.net / tvorba / diskuze

Slunko raní,
bílé sněhu vločky
na poličce čaj a venku mrouskat kočky slýchám.
Dané cesty a zaměřené cíle,
často je míjím,míjím nalánované chvíle.
Polibky a pohlazení,
sny a běžná dění rázem se mění v  cesty bez určení.
Vyplakán z  nadějí i  jistot chodníků,
daruji polibky skované za šišku borového lesa.
Promiňte vážení dnes pivo nepění,
dnes divadlo stratilo svou pointu,
utopila se v  přihlouplém smíchu,
nejistém tichu tonoucích očí v  situaci,
kdy nevíme co se nás zmocní.
Možná že Král,
možná že šašek,
možná že láska a domeček z  karet,
jistotu jedinou do dlaní mi vkládají,
jinou nedostanu jinou nemají,
než vůni prostého teď.