Nokturno.net / tvorba / diskuze

Todeiziské Malicherné Ságy 1

Na severu Todeiziu,na západ od města Farcq byla usedlost jednoho staréhoobchodníka.
Ten zde žil déle než si kdo pamatoval.Bílé zdi jeho starého domu byli takperfektně bílé a přesto z  nich vyzařovala taková staroba,že aninejstatečnější voják,jež bojoval za Velkovévodu Ingrama (a těch bylo jižpomálu,neb už dva roky seděl na jeho stolici jeho vnuk Ihaim),ikdyž přišlio  mnohé údy a ničeho se nebáli,se neodvážili byť prstem spočinouti na zdechtoho domu.
A  v okolí bylo jen málo vsí a v  žádné z  nich nebylohospody,by se nikdo neopil a obchodníka nevyrušil,neboť se vyprávělo,že za dobprabáby Esther roztrhal kočího a jeho tři koně,když jeden z  nich zahuhňalpřed jeho zdmi.A  takových příběhů bylo mnoho,ale žádný nebyl mladší sta apadesáti let.
A  jednoho dne přišel z  daleké vsi jistý muž jež se veliceopil.Tak se opil,že ničeho nerozuměl,když ho staří vojáci zapřísáhávali,by nechodil k  domu s  bílími zdmi.A  jelikož jeho duch byl vnořenv  mlhavé výpary kořalky,chápal pouze posunky,slova už ne.A  tak sevydal tam,kam jít nesměl.
A  když se prodíral houštím,slyšel mnohé zvuky,jež předtím slyšeti nemohl a prohlašoval je za výplod kořalky,ale když se opakovali pořád a neustále, bez jakéhokoliv konce,tu pojal podezření,jak dalece mu to jeho stavumožňoval,že ty zvuky jsou skutečné.A  v jednom momentu se mu pod nohamaprotáhlo cosi,co nikdy neviděl,ať střízlivý,či podroušený (a že viděl mnoho,kdyžpil vodku v  Totzen-U,tom městě hříchu a slepých pálenkářů).
Vypadalo to jako kočka,ale hlava tomu zářila a svítila v  měsíčnímsvětle a on by přísahal,že zahlédl jakési šrouby.Věc brzy zmizela a s  níony podivné pazvuky.
A  za chvíli na věc vskutku zapoměl a šel dále,ani nevědíc proč a kampřesně.
A  poté před ním povstal dům.Zakopl o  jakousi sekeru a spadl nazeď,jež zářila jako oči opilého Bakcha.A  to,co muž ucítil na oné zdi,bylstrach z  rukou šíleného vraha na svém krku,strach z  rukou senapárajících hruď,
strach z  pole jehel a strach z  hole starého prátera.A  tovše v  jednom,takže když by nebyl opilý,tak by již byl stržen k  zemivšeobjímající tíhou toho pocitu a nebyl by moct vstát.
A  tak tam seděl,opřen o  zeď,dokuď na něj nevychrstl kdosi kýblvody.
A  brzy nad ním stál muž ve vlčí kůži,s  dlouhým vousem,obtočenýmkolem pasu.Opíral se o  dlouhou bílou hůl,jež byla jakás neúměrně dlouhákost a svraštělou rukou odhazoval dřevěné vědro.Dlouho se na opilého muže dívalzelenýma očima,v  nichž cosi již dávno pohaslo a téměř ani nedýchal.
Pak zařval na muže:
„Tak se zvedni,nebo tě dám k  vlkům.“.Pak otevřel dveředomu a vešel.
Opilý muž za ním doklopýtal o  něco později.
Uvnitř toho moc nebylo,jen dlouhý,silný koberec a v  dálce svítilojakési světlo.Ikdyž byl pokoj ohromný,průchod byl značně znemožněn množstvímobřích, uprostřed zdi zasazených dřevěných sloupů ve tvaru prohlého obdélníkus  mnoha malými otvory,jichž zde bylo na tisíce a z  nichž zářilonepatrné světlo a když se podíval opilý muž pozorněji,všiml si,že ony otvoryjsou vybroušené do nejmenších detailů,i  přes groteskní,téměř neuchopitelnoumalost některých z  nich.Když k  některému většímu přiložil ucho,uslyšeljakýsi slabý zvuk jež byl jiný,než jaký kdy slyšel.U  některých otvorůslyšel jakousi konverzaci,mnohé byli obyčejné,ale u  některých buď bylaslova tvořena rozbíjením skla,či praskáním ohně,či zvuky tak protáhlími azároveň (a také) krátkými,že je nebyl schopen přirovnat k  ničemu jinému,než hovoru andělů vrchních sfér Posvátného království.
A  tak postupoval až došel do nevelkého pokoje.Nebylo tu nic,jen dvoježidle a velká lampa.Starý muž seděl na zemi a kouřil dýmku.
Pak zahledal v  kabátě z  vlčí kůže a vytáhl malý sekáček na masoa hodil jej na hák na zdi.
„Chlastáš?“ zeptal se starý muž pojednou opilého muže.
Opilý muž,jež už trochu vystřízlivěl,při­takal.
„A  sleduješ přitom ruce?“.
Ne.
„A  to bys měl,zvlášť když se potuluješ poTodeiziu.No,pos­louchej,já ti cosi porozprávím a schválně,jestli tě toodnaučí chlastat.“.
Střízlivící muž přitakal.Starý muž ve vlčí kůži si přisypal tabák a začal.
„V  dobách,když ještě nestálo ani Farcq ani Oeq,žilv  městě Irq jistej mnich, jehož otec měl dluhy u  mocného knížetez  Jihu.A  jelikož mnich znal krutost Knížete,nezbylo mu nic jiného nežz  kláštera ukrást jednu starou relikvii a prodat ji a za ony penízevyplatit dluh.Mohl prodat cokoliv,ale prodal posvátnou sekeru Arhiadnha,bohamsty jež nemá hranic.
A  tak byl jednoho dne předvolán k  jeho stolici.A  bylpřipraven přijmout jakýkoliv trest.Jenže Arhiadnh je bezcitný a když tento mužpřed něho předstoupil,poznal jeho dobré srdce a vynesl trest.
A  oním trestem byl dar věčnosti.A  jako každý dar,měljednu….….slabinu.
“Neb budeš žít jen z  rukou jež orají pole a z  rukou ježmálo počítají zlatavé mince,budeš jísti pouze ruce tvých bližních a odřezávatije sekerou budeš.„.
A  tak se stalo,že přišel o  lidské ruce a místo nich dostal dvojesekery.
A  každej pátek,někdy v  sobotu,vejde do některé z  hospod ve Svaté Zemi postava oděná do starých šatů a přisedne k  jednomu,jež vypadájako obzvláště upracovaný a bude za něj platit a poté jej pozve k  sobě aoba odejdou.A  nikoho v  hospodě nenapadne nic divného při tom,jen občashostinský při počítání zlatých mincí se pozastaví nad tím,že neví kdy a jestlimu je onen muž vůbec dal (a nic na tom nezmění ani fakt,že je bude držetv  ruce).
A  příštího rána najdou onoho dělníka někde v  příkopu,živé­ho,ale bez dlaní a se strašnou hrůzou ve tváři,která již nikdy nezmizí.
A  kdesi v  tu dobu polyká otlučené kosti a rohovitou kůži dlaní ten,jež kdysi, jako muž,byl připraven zemřít jakoukoli smrtí,jen aby pomohl otci svému.“.
Muž již byl střízlivý si až teď počal uvědomovat,co ten stařec vlastně říká a když to pochopil,zvedl se k  odchodu a již utíkal dále,než by ujels  nejlepším Arabským koněm.
Ale do třech dnů bylo vše v  oparu kořalky zapomenuto.A  když si takhle jednou zoufal,že už na další nemá,přišel do hospody muž ve starých šatecha přišedl si k  němu.Objednal mu několik dalších kořalek a zaplatil a pak sezeptal muže,zdali by nešel s  ním domů,že má doma ještě láhev.
A  tu si muž uvědomil,že onen neznámý ještě ani jednou neukázal ruce atak v  afektu vzal židli a rozbil neznámému hlavu a tím jej dočista zabil.
A  když mrtvý ležel na zemi,z  jeho rukávů vylezly dvě zdravédlaně.
A  kdesi,v  domě s  bílími zdmi,se jeden starý obchodník hlasitě smál lidské naivitě.