Nokturno.net / tvorba / diskuze

Most do Města Zázraků

V  Městě Chaludon bývsl dlouhý,žulový most,ale byl rozbořen.Most vedl do Města Zázraků,ale byl stržen neznámo kým.Po celé generace se snažili města znovu spojit,snili o  Měste zázraků a básnili o  něm dlouhé básně po celé generace.Ale nikomu se to nepodařilo.
Jednoho dne malí hoch,jménem Lefre odešel z  domova,jen na chvíli,než bude večeře.Po cestě potkal muže s  dlouhým vousem,jež se za ním rozběhl a cosi po něm křičel,ale utekl mu.A  čím dál utíkal,tím žalostnější skřeky vydával starý muž,až se pojednou svalil.
Po chvíli si Lefre uvědomil,že jej muž již nepronásleduje,tak se zastavil a oddechl si.A  tu si všiml,že je u  žulového mostu.Ani si toho předtím nevšiml, ale muž jej zahnal až sem.
Lefre se zrovna chystal odejít,neboť u  mostu nikdy nebylo nic zajímavého,
ale pak si něčeho všiml.Most nekončil okrajem a srázem,pokračoval dál,ale byl jako ze skla,jako z  mlhy.Lefre se k  němu se strachem přiblížil a když si ověřil,že se po (asi)skleněné části mostu dá chodit,sebral všechnu odvahu a přešel.Most byl dlouhý a již se bál,že nedojde,když tu byla najednou tma a on stál na mostě,ale ne již u  Chaludonu,nýbrž u  města mnohem staršího a mnohem většího.
Lefre vešel pln očekávání dovnitř a krev v  něm ztuhla.Stál uprostřed města, jež lemovaly tisíce tisíců těl mrtvých lidí,jež byli všude,v  oknech,na ulicích, ve studnách i  na střechách.A  tu si všiml Lefre slova,jež jedna mrtvola,starý, učený muž,napsal(a) svou vlastní krví:„Niaracha­.“.Nerozuměl mu a nerozuměl ještě více,když si všiml,že mrtvola nemá žádnou bodnou či jinou ránu.Neměla ji ani žádná jiná.
Lefreho,jakoby po pádu do studené vody(opravdu dlouhém pádu) pojednou zavalila čistá hrůza,hrůza nelidská a nepopsatelná,hrů­za,která ovšem kupodivu nebyla hrůzou z  toho děsného panoptika,ale jakoby z  ničeho,ale tak strašná,že Lefre se otočil a běžel a běžel,až byl opět v  světle u  Chaludonu,ale nezastavoval se,běžel a běžel,až došel ke kamené části mostu a pak dál a až za branami Chaludonu se zastavil.Oddechoval tězce a hrubě,
což jej překvapilo,neb byl mlád a běhával mnohem delší trasy.A  tu se podíval….…..a uviděl sám sebe,jak vychází ze svého domu.Vyběhl sobě naproti,ale jeho druhé já se ho leklo a počalo před ním utíkat.A  Lefre křičel a křičel,ale po chvíli si uvědomil,že hlas není jeho.Běžel za sebou tak dlouho
,dokuď nepadl vysílením přímo do kaluže vody.Když si otřel obličej,
podíval se do kaluže a tu s  hrůzou zjistil,že se dívá na obličej toho starého muže,jež jej na počátku toho dne se skřeky pronásledoval,se skřeky,které teď,jak poznal,vycházely z  jeho hrdla.Schoulil se do klubka a čekal,až přijde smrt a ona samozřejmě přišla.