Nokturno.net / tvorba / diskuze

„Podivnost ve vaně“?

Jeho jméno bylo Albretown Bakšiš.Žil na západě a severozápadě Velké Ameriky.Měl mnoho nepříliš placených prací,ale toužil od mládí po jednom.Stát se paranormálním vyšetřovatelem a lovcem duchů.
Od mládí je vídával,nad starým hřbitovem,který tu byl vystavěn ještě předtím,než Pan Princ a Paní Královna vyslali lodě směrem k  těmto břehům.Byly zde mnohé staré sochy,jež představovali věci,které nedokázali identifikovat ani Členové Velkého Rodu,jejichž předkové jich mnoho zbudovalo.
Zde občas viděl nějákého starého boháče,jak se vznáší nad náhrobky a hledá ztracené mince,občas starou dámu,jež sbírala kusy provazu,na němž ji oběsili.
Vyhledal jednoho muže,známého v  tomto oboru a ten se mu strašlivě vysmál, neboť Albretown Bakšiš měl tak komickou postavu,že by si nedokázal vynutit respekt ani u  předškoláka,natož u  mrtvého.
A  tak žil jako pomocný dělník,skladník a vše ostatní,co si jen lze představit pod těžkou a špatně placenou prací a svůj sen snil jen občas a jak léta ubíhala,stále míň a míň.
Teď mu už bylo čtyřicet osm let.Pracoval jako domovník,ale vyhodily ho.
A  tak se rozešel po městě hledat místo.Našel je v  jednom starém,
polorozbořeném činžovním domě.Jeho práce spočívala v  chytání a usmrcování krys a odblokovávání záchodů.
Jednoho dne,když zrovna pracoval na oné druhé činnosti,dozvěděl se,že v  domě umírají nájemníci,jeden po druhém.Taky se dozvěděl(ikdyž jen náhodou) že všechna těla byla vysátá do poslední kapky.Vycítil svou příležitost.In­formoval majitelku domu o  svých kvalitách a ta jej nechala vyšetřit u  psychiatra.Když si od něj Bakšiš odnášel potvrzení o  částečné demenci,už toho začínal mít dost.
V  noci se potajá připlížil ke svému bývalému pracovišti (neboť předpokládal,že byl dávno na dlažbě) a začal se rozhlížet.Neviděl nic,jen někde kapal kohoutek.Podíval se do prázdných bytů.Nic,jen kapání vody někde daleko.Podíval se pod prkna na chodbě i  v bytech a nic,jen kapání.
Prohlédl všechno,do čeho se v  domě dalo cokoliv uzavřít,prošel sklep i  půdu a nic,jen kapání vody někde v  domě.Už ho to naštvalo,vzal nářadí a šel hledat zdroj,aby ho napravil,neboť v  této profesi člověk potřebuje klid! (To že v „této profesi“ vůbec nebyl,to je jiná věc).Šel bezmyšlenkovitě,až došel k  dveřím malého,zapadlého pokoje,tam,kde nikdo už léta nechodil.
Prudce otevřel dveře a vstoupil do malého,tlejícího bytu.Šel po zvuku až do koupelny.
Ve vaně se koupal mrtvý.Pořádně a předůkladně.Bakšiše nikdy nenapadlo,
že by mrtvý mohli mít takový smysl pro čistotu.A  tu si uvědomil,že se mrtvý koupe v  krvi.A  tu se ho mrtvý zeptal:
„Nemáte mýdlo?“.
„Ne.“ slyšel se odpovědět.
„Ještě mi zbylo,ale….…..“ řekl mrtvý a ukázal cosi,co se možná podobalo žaludku krávy,možná tisíckrát zvětšené choleře,možná srdci,přetékajícímu hnisem,ale rozhodně ne mýdlu.
„Možná,že mydlí,ale ten zápach je nelidský.“ řekl mrtvý potom.
„A  proč si nejdete koupit?“.
Podíval se na něj a pak odnikuď vytáhl bankovku a podal mu ji.Byl to dollar jistého státu,odtrženého od Unie před mnoha lety,který ale také mnoho let už neexistoval.
„S  tímhle?Nenechte se vysmát.“ řekl mrtvý.Pak pokračoval v  mytí.Bakšiš si až teď všiml,že ten zápach je opravdu hrozný.
„A  nebude to tou,eh,krví?“ zeptal se.
Mrtvý strnul.
„Dobrá poznámka.“ řekl ten,co nedýchal.„Ale čím se mám pak mýt?“.
„Vodou.“ řekl Bakšiš.
Mrtvý se na něj zvláštně podíval a pak otočil kohoutkem.Ani kapka vody.
(Mimochodem,ono kapání byla krev,jež tekla přes okraj vany)
„Tady voda neteče už od třiadvacátýho.“.
„Tak proč tu ještě jste?“.
„Musím.Víte,oni tu vodu špatně zapojili a já ten týden měl zrovna něco na způsob tyfu,takže jsem se moc nemoh pohybovat a….….…..zemřel jsem žízní.“.
„A  to to nikdo nespravil?“.
" „Spravil“?On to tak zapojil shválně,abych musel platit dvojnásob jak ve smlouvě.„.
“Kdo?„.
“Majitel.„.
“A  proto se teď mstíte?„.
“ Mstím?Ježiši,ne,já se jenom fakt nemám v  čem mýt.".
A  tak Bakšiš přepojil vodu v  domě(nechtějte vědět,čím byly některé trubky ucpané) a mrtvý nájemník už nikdy nikoho nezabil.To se ale Bakšiš nedověděl,protože strávil příští dva roky ve Federální věznici za nedovolené vniknutí a nakládání s  majetkem ostatních.
Ne zrovna jako konec většiny duchařin,ale tohle ani vlastně žádná není,je to jen příběh o  jednom snu,který se sice splnil,ale tak,že bych se tím rozhodně nechlubil.