Nokturno.net / tvorba / diskuze

Slova umírajícího k  Trůnu v  Nebesích

Sípám a chrčím.Po chvíli má ústa opustí další proud krve.Jen klid,není to tak hrozné.
Vzpomínám…..Bo­že….…..pokuď jsi….…...co vydíš ležet na téhle tvrdé zemi?
Mé jméno jest Joshua Alexander De Tordingley.Zrodil jsem se v  jednom špinavém městě na druhém konci Země.
Od svého třicátého roku jsem se zabýval tím,jež se vymyká běžnému chápání.Po celé roky jsem lovil a odstraňoval Udakuu,to neformné,
nemyslící,co ničí nervy a podpaluje domy.Ono to nemůže člověku nic učinit,tedy,pokuď o  nich člověk ví a zná je.A  já je znal.A  ulovil jsem několik tisíc.Byl jsem neznámý hubitel té škodné,kterou si lidé pletou s  takzvanými „poltergeisti“ a ani jsem si moc nežádal.Jen abych ty odporné,hnusné věci mohl navždy zprovodit ze světa,ikdyž nejsou nebezpečni,ne­zaslouží si být,
to ví každý.
A  nakonec,po všech těch letech,mě neskolí jeden z  jejich řad,ale jeden z  těch odporných věcí,Udakuuských spojenců,jež se zovou Kuropalates (žijí v  bažinatých pláních za hranicemi Říše Tennů Světla a jež jsou jediné,čehož stejného Tenno Stínu,ani žádný z  jeho žebráků nevlastní),podle jejich odporného Vele-sira,Kuropalata,jež nepociťuje žádné dobro či zlo,a jež nemá žádné emoce.Pod jeho taktovkou konají opravdu odporné věci.
Ale jejich pán jim nevládne povždy,neb se zdržuje v  rohnilých a zapovězených pláních blízko úst Salorových.K  svému lidu přichází pouze jednou za deset staletí a sleduje,jak jeho potomci tančí v  záři Slunce Zpoza Světů,jež dosáhne svého vrcholu a ukáže svou zář jen jednou za sto desetiletí.Poté odchází a opět se vrátí až za sto krát deset staletí.
Jinak,i  přes to,jak je Lid Světla nesnáší a jak jimi pohrdá,občas učiní tomu lidu jakési dobro,neb oni jsou dobří i  zlý a tím jsou naprosto odlišni od svého Opovrženíhodného pána.Oni totiž vědí to,co i  onen lid,a to,že jsou prapředky Tenna Světla a všech jeho mrzáků.
Tak činí tyto odporné bestie,spojenci Udakuů.A  jednoho rána,tohoto,když jsem procházel skrze starou budovu a z  radosti jsem chtěl zprovodit ze života jednu z  těch beztvarých věcí,abych přečkal čas do oběda,vystoupila z  jakéhosi pokoje jedna či jeden z  Kuropalatů,jež se s  Udakuuy oddávají ohavným tělesným rituálům a zatáhla mě do jejich zemí.Tam mě znásilňovali a mučili celé roky,nebo jedinou hodinu,než mě,jako již nepoužitelného, vyhodili za hranice svých bran.A  oni jsou hodně důkladní,takže prohlásí něco,za nepoužitelné až po velice dlouhé době.
Toto je můj příběh,bože a vyprávěl jsem ho,protože vím,jak vypadám a věřím,že bys mě jinak nepoznal.

Ale Bůh jej poznal.Měl raději mlčet.