Nokturno.net / tvorba / diskuze

Mezi dvěma světy

Neumím možná na loutnu sladce hrát,
nechápu důvod se hlouposti prát
neumím asi číst pravdu mezi řádky
odmítám přijmout divné pořádky

….. do očí se dívám černému knězi
a mlčím ……

Na stole víno a pod ním spící pes,
svazek starých svitků, kdo četl by je dnes ?
Láska a Pravda se v koutě tiše smějí,
na starém oltáři se zvláštní věci dějí.


…. někdo tu chybí. A pr oto je to Ticho
i  já mlčím.

Noci jsou hříchem znamenány,
dny plné bolesti stokrát proklínány.
Není kam utéci, cesty nám chybí,
v  přístavech se tísní příliš mnoho lidí

… lodi se rozpadly. Kdo se jich dočká ?
raději mlčím.

Ulice s do my tak slepá okna mají,
u  prostřených stolů lidé v  kostky hrají.
Zemdlené ruce se neodváží sepnout,
na trůny králů si chce kde kdo sednout

….. koruna z ha dích těl spletena. Kdo to pochopí ?
v  naději mlčím.

Noviny píší jak správně se milovat,
káva je nezdravá, řeč nutno pilovat.
Rohlíky s  máslem sílu vám nedají,
ztučnělá játra si o  nemoc volají

…..trnová koruna do temnot trčí. Vidí ji lidé,
však ze strachu mlčí.

Zamykám svět. Tu hrobku plnou klamu.
Slunce je nad horou, snad cestu k ně mu zvládnu.
S  batohem na zádech se polní cestou vydám,
k  ptačímu zpěvu se svým hlasem přidám

nebudu mlčet a nebudu se bát. Jiný vidím svět,
proč měla bych si lhát ?

Jen nevím, který z  nich je klam.
Otázku pošlu. Nahoru. Ke hvězdám …