Nokturno.net / tvorba / diskuze

Spršky deště tříští se o  okno,
temnoucí šedé nebe,
sama v  koutě,
skrčená u  zdi.
Tváře mé moknou,
nevidím sebe,
uprostřed nekonečné poutě,
duše se postí.

Kolem se plíží
masky hlasitě drmolící;
to,co mě tíží,
je prázdné ticho bdící
uvnitř jsou tiší.

Nejsou dobří jeden k  druhému,
nejsou dobří k  sobě.
K  výrazu pnou se strohému,
chybu vidí jen v  tobě.

Jsou zlí,
špatností prohnilí,
potichu dlí,
chystají úskalí.

Příliš nijací,
přílišné stíny,
přílišní pijáci,
zaseknuté klíny.

Ne!Oni nejsou dobří jeden k  druhému
oni nejsou dobří ani k  sobě,
citu byli upjati vlažnému,
zatímco kosti mi hnijou v  hrobě.