Nokturno.net / tvorba / diskuze

Před sebou vidělli ohně hořící ve tmě. Plížili se mokrou travou, kdesi v lese zaslechli tlumený tón píšťaly. Čím byli blíž, tím jasněji zněla slova pronášená v monotóním nápěvu. Byla to slova plná tajemství, nesrozumitelná, přeci však jasná. Ten děsivý šepot, až běhal mráz po zádech. Náhle vše utichlo. Všichni strnuli v očekávání, ticho prolomil dunivý hlas bubnu.
Gaspar s podivným leskem v očích vykročil vstříc zářícímu kruhu z ohňů. Co nejtišeji se brodil vysokou travou, mokrá stébla smáčela jeho šat, ostré šlahouny ostružiní drásaly jeho nechráněné předloktí.
Hlas bubnu zesílil, když Gaspar prohlédl skrze větve nízkého stromu. Naskytl se mu pohled na podivný zástup zahalených postav v kruhu kol planoucí hranice.