Nokturno.net / tvorba / diskuze

„Čau, dřív jsem se jmenoval Dick Francis, ale poznal jsem, že má duše je temnětemná a přejmenoval jsem se na Francise Blacka.“
„Další.“
„Zala Imam Heresy, Abvom devourer Prologue, Al-Maghreb Oan Tetragramaton, Methusalah.“
„Ježiš další.“
„Jsem Satanovo dítě.“
„Dokaž to.“
Další parta opustila náborovou místnost a Skaven stále nenalezl vhodnou osobu, jež by mohla zastat potupné místo zhoubného alchymisty.
Do místnosti vešla poslední osoba, dívčina mravů spíše sličných, než mravných.
„Hem, jmenuju se Sojka a chci říct básničku.
Jsem samice žití
a ty jsi můj samec
tak šlápneme na to
a dětí je ranec…“
„Ty, ty jsi ta pravá.“
Děvčeti se do očí nahrnuly slzy radosti. „Budu alchymistka?“
„Ale houby, sekretářka.“
Sojce se opět nahrnuly do očí slzy…

Byl jednou jeden strašně hluboký les. A v tom lese žil takový pes. No, pes… On to byl spíš vlk. Teda takovej větší vlk. A  teda trošku větší než vlkodav. Vlkodavové se toho vlka dá se říct báli. Nehledě na to, že vlkodavy většinou pojídal. Když nad tím uvažuju, byl to spíš vlkodlak, než vlk.
No a tenhle vlkodlak si jen tak žral svoji poslední oběť, vlkodava, když se před ním otevřela země a ta vyplivla nějakou ženskou.
„Osobo.“ Zařval. „Tohle mi nemůžete dělat. Úplně jste mi rozhodila měsíční fázi.“
Osoba se postavila na nohy. „Nazdar fešáku. Mám tady skvělou mastičku, která vyřeší tvůj problém s  blechama a podobnou havěťí.“
„Mno a kolik taková úžasná věc stojí?“

„Pane Skavene, pane Skavene.“
„No?“ Otrávený panovník zrovna ukusoval z  kuřete.
„Ze severních lesů se proslýchají neskutečné věci.“
„Jaký?“
„Prý z  bran pekelných vyskočila nějaká ženská, která prodává bludičkám mapy, vodníkům batyskafy a hejkalům megafony.“
„No a?“
„No a víte, co za to chce?“
„No to teda nevim.“ Skaven upil vína.
„Olovo.“ Vyhrkla Sojka.
Skaven vyprsknul víno na zem. „Doprdele.“

„Takže pánové, jste mí nej agenti.“
BastMetztli a Mandzusri se sebevědomě usmáli.
Skaven zvedl prst. „Nyní máte před sebou ten největší úkol, jaký historie může před takové agenty položit.
„Jo, už víme, že přišla.“ Řekl BastMetzli. „Jezdí po lese na vlkovi.“
„A  zakopává do země bedny zlata.“ Potvrdil Mandzusri. „Jenom nevíme, kde bere ty bedny.“
„To je mi zhola jedno.“ Pokračoval Skaven. „Po vás chci, abyste ji poslali tam, kam patří… A  tím myslím peklo.“
„Ehm.“ Ohradil se opatrně BastMetztli. „Není to Hrůzova práce? Víte pane, jako svrhávání těl v  podsvětí, pojídání duší a chystání apokalyps?“
„Já ji chci zabít.“
Oba agenti překvapeně hvízdli.
„No tak to potěš koště.“ Řekl Mandzusri.
„Tady se s  koštětem nikdo těšit nebude, pánové!“ Zařval Skaven. „Prostě jděte a přineste mi její játra!“

Donar Tyr stála u  ohniště v  jeskyni někde poblíž dimenzionálního průsečíku a míchala cosi v  kotli. Divně to zapáchalo a občas z  toho vylezlo chapadlo. Asi buřty s  křenem.
„Ježiš, já mám hlad.“ Do místnosti přišel výše jmenovaný vlkodlak. „Zlato, jsem doma.“
Vzala kameninovou misku, nandala do ní nášup a položila ji na zem. „Dej si čvachtat.“
Polovlk se nenechal dvakrát pobízet a pustil se do jídla.
„Bobku, uvažoval jsi někdy nad tím, že by jsi se mnou chtěl dělat věci, o  nichž jsme se zatím nebavili?“
„Eh.“ Vlkodlak se zvednul z  podlahy a ze zvyku se podrbal nohou za uchem. „Mno, já ty věci jako už dávno nedělám a kromě toho, ani na to nemám náladu.“
„Já jako myslím, že bys mě kousnul.“
„No a kdo mi bude vařit ty skvělý párky?“ Ošil se vlkodlak. „Ale zase na druhou stranu…“

Temnotou prokletého lesa se plížili dva po zuby ozbrojení lovci. Nadávali si do BastMetztliů a Mandzusriů. A  jak se zdálo, plně si rozuměli, protože většinu času spolu nemluvili.
Ticho jejich zrychleného přesunu na loviště přerušilo zapraskání větévky kdesi na pomezí prostoru a času. Oba dva ustrnuli v  pohybu.
„To byl vlk?“
„Spíš vlkodlak.“
„Uf, ještě že tak.“
„Šedesát pět kilo.“
„Plus pět deka.“
„Cirka.“
„Žena nebo muž?“
„Mno, tipoval bych to na ženskou, ale u  těchhle potvor si nikdy nejsem jistej.“
„Dobrý den pánové.“ Z  lesa se vynořila Donar Tyr.
„My o  vlku a vlk přišel sem.“ Řekl BastMetztli.
„Ehm, já mám takovej dojem, že ji máme zabít.“
Donar Tyr sáhla do kapsy a vytáhla zuby, jež koupila v  pekle. „Něco chcete říct, než vás pošlu dolů?“ Nasadila si zuby a vystrčila drápky.
„Pěkný zuby.“
CENSORED