Nokturno.net / tvorba / diskuze

Má touho, sbohem. Byť duše mě bolí,
a přání odejít mi nedovolí,
láska zrádná asi ponížit mne chce,
když nutí mne vpustit tě do srdce,
já dobrovolně temný klášter volím.

Ty nesmíš naříkat: nic to nezastaví
to, čeho ego mé i  tvé se bojí.
Spíš s  úlevou jdi za svým osudem.
Adieu !

Já ti tu nechávám, pro útěchu tvojí,
to nejlepší, co mám a co tě zhojí,
ze všech léků, nejsilnější – odpuštění mé,
jež provázet tě bude až do posledního dne,
kdy Věčnost naše duše spojí
s  Bohem.