Nokturno.net / tvorba / diskuze

The Emperor of the Moon

Do you think that because Yue-Laou could give, that I acknowledgehis right to take away? Is he Xangi in whose shadow the white water-lotus daresnot raise its head?

Robert W. Chambers, „The Maker of Moons“ (1896)



I The Comming of the Elephant

Jsem velmi tichý člověk.Nikdy,ani při nejtěžším záchvatu šílenství bychneopustil povrch měsíce,ani kdyby mě k tomu nutila Rada Starších-a kdyby topřece nešlo jinak,našel bych si nějaký způsob,jak otevřít jedny z dveřív skleněném obalu a vyšel bych vstříc smrti na povrchu.

Můj strach pramení jednak z obecného strachu z konstrukčníchchyb našich lodí, jednak z mé hluboké nesnášenlivosti ke Gnyodu ak jeho obyvatelům.Přispěla k tomu i legenda,či spíše neurčitápověst,že někteří z nich přicházejí na Měsíc jinak než na palubělodí.Nechápal jsem to až do osmého dne nového roku,kdy jsem byl vyhnán ze svého domu šílenstvím mé rodiny a prošel jsem celým Městem až k hraniciskleněného dómu.Usadil jsem se na větší kámen a rozhodl zde strávithodinu,dvě,než mě přejde zlost.Brzy jsem ale počal dřímat a když jsem se zaseprobudil,zjistil jsem,že lampy už zhasli a já že sedím v téměř naprostétmě.Samozřejmě jsem se bál,ulice Města nejsou v noci nijak bezpečné.


Počal jsem se pomalu zvedat,když tu jsem zaslechl daleké dunění.Ohlédl jsem se tím směrem,mimo poklop a v neuvěřitelné dálce jsem zahlédl jakésišedivé světlo.Stál jsem tam a světlo mezitím zmizelo,ale zvuk dunění ještě dlouho neustával.

Několikrát jsem na to místo opět zašel,ale neslyšel jsem nic.Promluvil jsem o tom s jedním z kněží z chrámu Velerona Archiadhema,ale jediná reakce,které se mi dostalo,bylo ,že jsem jistě musel snít,ale jelikož jsem se nedal odbýt a následoval jsem svatého muže rovnou dokaple,pohrozil mi,že se o celé věci dozví Rex Sacronum a nechá mě vyhostitna Gnyod.Kněž dobře znal mou nenávist a věděl,že ,ikdyž to neměl nikdy v úmyslu,pouhá hrozba bude stačit,aby mě samotného přesvědčila,žejsem opravdu pouze snil.
A poté jsem opravdu snil.V snech se má mysl proháněla pošedavých pláních, bez konce a bez času a tu jsem v dálce zahlédl obrys,jež se ke mně blížil skrze neznámé a nepochopitelné dálky a když došel blíž,zjistil jsem,že jde o zvíře,
jemuž kdysi,dřív než vyhynulo,ještě na Zemi, lidé říkali Slon a na jeho krku seděl muž,jež mi poté,co mě spatřil několikrát pokynul,abych šel k němu.

Ale v tváři toho muže byla staroba,strašnější než cokoliv lidského a tak, místo abych jej následoval,jsem se otočil a počal jsem utíkat.Slon s jezdcem se pustili za mnou,ale tu proťal vzduch nikdy předtím neslyšený křik,hřmení statisíce hromů,a tehdy se počala pláň okolo měnitz šedivé nicoty ve vír věčného Zapomnění,jež s sebou strhával jižumírající hvězdy a zbytky jejich mrtvých světů a z všepožírající prázdnoty,jež byla srdcem víru povstal Pán a když na mě pohleděl svou tváří,jejíž vznešenost nesnesou lidské oči,poznal jsem,že se má mysl propadá skrze oceán věků a odněkud zdáli,zpoza šedivého,všepo­žírajícího víru zazněl rykot,a nemusel jsem se ani otáčt,aby poznal zvuk zmírajícího světa,jež dozníval za mnou,kde jsem věděl,že se nachází měsíc.A tehdy on pohlédl na mě a já věděl,že se musím probudit,neboť jinak………….

II

Snaži jsem se svůj lid varovat před zkázou ,jež měla nastat a jíž miprozřetelnost odkryla,ale oni se mi vysmáli.Nakonec se mé „blábolení“ stalo tak„vážným“ že mě nechal k sobě po volat Rex Sacronum.A když jsem nechtělodvolat svá prohlášení,řekl:

„Proč by tě měl Pán vyhledat a varovat tě,hlupáku,neb co jiného to tedy mohlo být než varování?Ty doufáš v jeho milosrdenství­?Odvést,jeho rozsudek zní „In Pace“.“ *

A vzali mě tedydo okovů a vedli mě po schodech delších,než kterékoliv jiné.Tu však jeden z mých průvodců zachroptěl,vyprskl krev a vznesl se a tu jsme oba,já i druhý průvodce zjistili,že muž je napíchnut na zkrvavený sloní kel,a že za námi,v široké místnosti,stojí slon-onen slon,jehož jsem zahlédl ve své vizi a na jeho krku seděl ten samý muž a pokynul mi jako předtím.

A tu mě slon zvedl chobotem a usadil mě za jezdce.Slon popošel několik kroků a už jsme nešli po temné chodbě svatého vězení,nýbrž po cestě,jež nikde nebyla k vidění a jež se táhla skrze širé kosmické pláně,šedá, nejasná,drolící se.

A já věděl,že mě vedou do Gnyodu.

Snažil jsem se protestovat,prosit,žebrat,ale můj jedzec ,vyhlížející jako socha,mě vůbec nebral na vědomí.Ztratil jsem veškerou naději.

Ale když jsme byli v půli cesty,když se vpředupočal rýsovat odpudivý Gnyod a vedle nás počali procházet obří,neznámým světlem zářící bytosti,jež neměli jednotný tvar,jen desítky podivných úhlů,jež se neustále měnily.

Já se ohlédl a uviděl jsem Měsíc,jak všechno na jeho povrchu padá a mizí v nekonečných hloubkách a jak jej nakonec v svých rukou třímá Yue Laou a poznal jsem,že nemůžu zradit svůj lid -jediním vzmachen jsem se tedy vymanil z ocelového sevření jezdcova a vrhl jsem se do nesmírných hlubin.

• In Pace-dříve doživotní vězení v kobkách Andělského Hradu.