Nokturno.net / tvorba / diskuze

Když přišel mráz, prostoupil mě strach,
Strach ze ztráty tvé velký mám.

Rozhodovat se mezi dvěma, je děs,
Copak si mi chtěl říct ještě dnes?
Ta slova krásná od obou slyšívám,
A znovu zpíváš: Stirb nich vor mir.

Teď se klepu jak osika, kdo mě ve dveřích uvítá.
Raději bych zemřela než jednomu konec dala.
Ač bych velmi chtěla, nemám na to zcela.

Chtěla bych vidět krev svou po tvých rukách stékat,
Tu mou co v žilách mi kolovala, teplá jako plameny pekla.
Rudá jako růží poupata, avšak čistší víc jak lilií prach.
Až však ukápne první kapka, z tvého srdce nezbyde víc jak poušť.

Teď ten čas nadešel a jeden z vás z mého života odešel,
Avšak dojem velký mám, že nebude sám.
Ten druhý není milován sám, jiná ho v srdci má.

Nesnesu to ponížení, ty výčitky svědomí mě tíží,
Chci zase žít bez potíží.
Chci ten rok vrátit zpět,být děckem co poznává svět.
Neplakat ani pro jednoho vždyť slyším jak volá mé jméno.

Až oba zvolají ta slova, Stirb nicht vor mir,
Probodnu se nožem, či uteču raději, daleko v malé naději.
Neumírej přede mnou, říká mi i tam,
Tam co svůj osud mám a pak rozhodnu se.

Nemiluji je, ke mně nepatří.
Stirb nicht vor mir.








8.1.2006