Nokturno.net / tvorba / diskuze

Slza spadla z  tváře mé,
když říkala jsem jméno tvé.
Vzpomínky na ta slova,
mne bodala jako pravda.

Tu pravdu co jsi vyslovil mnohokrát,
vždyť jsem ji slyšela asi stokrát.
Říkal jsi „Miluji Tě“,
ale na jak dlouho vydržela ta přísaha.

Chviličku, pár chvil,
dokud neskončil život můj.

V  pátek ukončím ho zas,
již nikdy neuslyším ten tvůj hlas.
Často jsi zpívával Adios,
byl to sen či pravdivost?

Když jsi mě objímal,
vždycky ses na mě těšíval.
Já ale litovala rozhodnutích svých,
už raději, nechci s  tebou nikdy být!
















17.1.2006