Nokturno.net / tvorba / diskuze

Je to jako výkřik neznámého hlasu do tvých myšlenek,
jenž se rodí z  popela zapomnění v  tvé hlavě.
Pokaždé ti to zašeptá, že tak je to v  pořádku.

Je to jako první rána bičem na tvé kůži,
syrová a hladová zařezávající se hlouběji.
Vždyť je to bolest, kterou již znáš.

Je to jako svědomí v  tvých snech plné
smějících se a tebou milovaných špatností.
Nemůžeš za to, že nejsi hodný.

Je to jako poslední světlo v  tvé černé zkaženosti.
Zraňující tě každým novým pohybem po tvém srdci.
A  přesto jej nemůžeš jen tak zhasnout…