Nokturno.net / tvorba / diskuze

Ta propast tmou tam
A černé bory
Prašná cesta
A horizont skýtá
Ty nenáviděné hory
Kde jiní vidí krásu
Tam já zřím jen okovy
- pryč z těch bolestných končin!
Tam v zemi hemží se hrob ten
Kde skomírá blud umučen
Tam já jej v šílenství pohřbila
V zem jej zběsile vrazila
A přesto na mně křičí!
Z něj čerstvá krev vyvěrá
Každou nocí probdělou
Zpět provinilost mou volá
Ovládá duši mou zkřivenou
Co noční tvor
Posedlý krve voláním
Vždy opět a znova
K hrobu tomu chodívám
A lopatu v něj vztekle vrážím
- ZABÍT!!!
Krev vře a mísí se s hlínou černavou
A ta bestie snad ještě sílí,
Co jsem to jen stvořila???
Děsivě se chechtá:
„Nedopřeji Ti nikdy klid,
Jsem dcerou z vlastní krve Tvé
Dokud sama nebudeš hrobem tlít
Nezbavíš života ni mně.“