Nokturno.net / tvorba / diskuze

Dech se zatají,
Když propluje kolem –
Bílá kůže,
Dotek vlasů havraních,
Pověst věků pradávných...

Slyším vítr
ten příběh vyprávěti:
O sličné dívce,
nejsličnější Věku lidí…
Slyším moře
o poslední lodi vzpomínati:
K břehům
Valinoru plula…
Slyším i Zemi:
Lehké kroky Quendi –
v Středozemi zůstávají…

Arwen! Arwen!
Panno měsíčních nocí…
Arwen! Arwen!
Nejsličnější z rodu elfů…
Arwen! Arwen!
Hvězdo na zemi nejzářivější…
Arwen Undómiel!
Volím Noc před Dnem…

Večernicí jsi zována,
Světlem ve tmě –
kdy všechny hvězdy zhasnou…
Naslouchej větru – volá tvá jména:
Dcero Telperionu!
Nejsličnější dítě Lúthien!
Elrondův žale!
Velekrálovno Čtvrtého Véku!

„ Oi yétanyel nánye alasseä!
Órenya linda cenwelyo!
Eares´ ar elenis!
Harwynye annalyar yndonyasse! “

Volila jsi –
Mezi smrtí a věčností,
Štěstím a žalem,
Láskou a odloučením…

Arwen! Arwen!
Panno měsíčních nocí…
Arwen! Arwen!
Nejsličnější z rodu elfů…
Arwen! Arwen!
Hvězdo na zemi nejzářivější…
Arwen Undómiel!
Snad volila jsi správně…

Arwen –
líbezná jako soumrak v Elfii,
vím kde jsi zanechala život svůj –
v Lothlórienu mallornové listy padaly…
Tam, na Cerin Amrothu
ulehla jsi k odpočinku.
Tam je tvůj zelený rov –
dokud svět nebude
změněn.



Tak končí příběh Arwen Undómiel…