Nokturno.net / tvorba / diskuze

Tak zase jednou odjela jsi na kolej,
přišlo mi od Tebe divné psaní,
dnes není v růžové obálce,
studená sprcha znenadání…

Váhavě trhám obálku,
nahlížím letmo mezi řádky,
stalo se, čeho jsem se bál,
už nevrátíš se mi víc zpátky.

Prý už to mezi námi nemá cenu,
že už to nechceš táhnout dál,
jen chladně provedla jsi změnu,
cizí kluk mi Tě prostě vzal.

Je to už skoro měsíc,
co nedalas o sobě znát,
prázdné dny, je mi z toho nanic,
vždyť Tě mám pořád tolik rád.

Sedím tu skleslý v tmavém pokoji,
zírám, sám ani nevím kam,
já nechci zůstat bez Tebe,
společným dnům tiše vzpomínám…

Smutek teď náhle nějak opadá,
jako bych znovu cítil Tvoje hlazení,
po dlani zvolna stéká krev
a nůž se válí na zemi…