Nokturno.net / tvorba / diskuze

Utíkám.
Nevím kam?
Nevím proč?
Nepokoj chutí trpce-
se zalykám.
Sebeklam
je věčná zima, věčná noc,
však do sněhu našlapuju měkce
i když nevím kam...
Nekřičím.
Zatím jen.
Dech byl kdesi odpojen
a kolabuje srdce...
A já se rozbrečím.
Který čin?
Který vněm?
Byl vyrván mi a okouzlen?
Křičet o pomoc,
leč smrt má dva konce...
Dokončím.
Dech popadám,
ještě jednou se nevzdávám.
Ze zbabělosti-
žít bez citú se mi nechce.
Se propadám.
Klopím oči a nadávám,
vyřezána z ledu v póze strnulosti.
Řetěz má taky dva konce.
Jen rychle pryč- vykročím...