Nokturno.net / tvorba / diskuze

The Auld Doctors House

Město Griscowe je malé a poklidné,leží u úpatí pohoří Carmena,blízko malé říčky a je obklopena poli.Jediná věc,jež zde lide znepříjemňuje život jsou závany větru,přicházející ze směru pohoří,spolu s prachem.Zde žije jen málo lidí,pouze na vrcholu,na kraji srázu se nachází dům doktora Malefise.

Jde o hrubé,zastaralé stavení s kamennou střechou.Jediné,co by člověka na této léty zčernalé budově mohlo zaujmout jsou mřížkovaná okna,postavená až u země,z nichž se občas zvedá závan drobného prachu.

Bylo horké červencové odpoledne když jsem se rozhodl vydat na horu,vaštívit doktora,svého zvdáleného příbuzného a přinést mu něco jídla.Pomalu jsem si vykračoval po slunné,travou posté cestě,strmé a mírně nebezpečné,nikoliv však pro zkušeného alpinistu.

Nad mou hlavou prolétl orel,s hlasitým výkřikem svobody.


Místnost byla tmavá a vlhká,na dubovém stole stálo několik desítek malých ampulí a skleniček,jejichž barvu nebylo možno v této temnotě určit. Stůl stál téměř v prostředku místnosti,takže projít kolem něj nebylo ani z jedné strany jednoduché.

U jednoho konce stolu stáli dveře,otevřené dokořán,velké,pancéřované dveře,mírně zarezlé,vedoucí k hrubému schodišti,stoupajícímu vzhůru a mizejícímu ve tmě.

U druhého konce stolu byla tři lůžka.Nízká,doktorská lůžka,přikrývala tři těla.

Člověk se vzbudil na jednom lůžku a uzřel tmu a v ní bělost.Zmatek-pak nápad.Vztahuje ruku k bělmu a nazvedává je ze sebe.Nová tma se ský před ním,tma s vágnímí obrysy ,tma,z níž na něj kape odkudsi voda.

Rozhlédne se.Sedí na lékařském lůžku,vedle něj leží na každé straně jeden člověk,přikrytý plně bílou dekou,tak,jako před chvílí on.Kolem něj je ještě dlouhý stůl posetý ampulemi a v dálce ještě cosi ne zcela hotného,jakási spleť věcí znamenitých tvarů na jiném,menším stole.

Ve chvíli kdy se tak rozhlíží ozve se odkudsi zvuk kroku.Zvuk táhlý,šouravý,zvuk člověka nějak postiženého.S ním přichází i odporný zápach,takový,jaký snad nemůže vydávat žádný zdravý člověk.

Člověku ten zápach je povědomým-a vyvolává v něm strach,jakousi neopodstatněnou hrůzu.Chvíli přemítá,zda-li má vstát.Tu se krok ozve silněji,z větší blízky a po něm zařinčení skla a táhlé zaklení.To není zvuk,který vydá člověk.

Člověk se postaví,v rychlosti blesku,ale nohy jsou zesláblé a tak padá k zemi.

Trvá dlouho než se zvedne a mezitím je slyšet v dálce pravidelný,rachitický dech.


Při cestě mě znepokojovala jedna jediná věc-jestli začne pršet-neboť jsem strýci nesl výtisk novin,o který mě v dřívějším dopise požádal a nerad bych,aby mě okřikl-neboť ikdyž je svým způsobem přátelský,je to nepříjemný sobec,tak zabraný do svých chemických pokusů-co jiného by také způsobovalo v domě tak zpuchřelý a kyselý zápach?- v tom svém nzdravém sklepě že si brzy užene nějakou plicní nemoc-ovšem snažte se mu to říci,nebo mu alespoň nabídněte,že mu pomůžete dole poklidit-neboť sám přiznává,že nechává mnohé věci ležet kolem mnohem déle než by měl-a uvidíte ten záchvat!Jak se začne vzdouvat a pěnit jako rozbouřené moře,jak začne podupávat nohou a máchat kolem sebe svou holí.Je to prostě někšodný,starý pán,zamilovaný do svých zkumavek a ampulí a mě napadá,že by bylo nesportovní ho zklamat,ať pro to,nebo pro jeho náladu a přidávám do kroku.



Chce křičet,ale nedokáže to.Otáčí se tedy a prchá směrem do tmy.Kroky za ním jsou čím dál rychlejší .Tu nastane naštvaný,hrdelní výkřik a člověk pozná,že byl již odhalen.Stočí se do tmy,doprava,doleva,až v dálce zahlédne světlo.Ví,že se má skrýt ve tmě,ale něco ho táhne do světla,neboť doufá,že jej přivede ven.

Kroky jsou zrychlené,ale často se přeruší pádem,nebo zavaděním.Sklo praská.Člověk dále utíká,až se ocitá před nízkou pecí.Zde se rozhlíží,ale marně,žádný východ neuzří.Zápach z pece je navíc čím dál odpudivější,mastnější.Až příliš mastná,nechtě pohlédne do ní a ví,co se v ní spaluje .Cesta ven.Jako odpověď mu v tvář foukne z pece trochu prachu,jinak odváděného rourami ven skrze mřížovaná okna.

Znechucen se muž otočí,snaží se svou tvář co nejrychleji očistit a když si ji několikráte přejede rukama,tu jej napadne hrozná myšlenka.

Za mužovými zády dozněl šouravý krok.


Když jsem byl zrovna u dveří strýcova domu,tu jsem uslyšel jakýsi šramot při zemi.Pohlédl jsem-a uzřel jsem jak skrze mřížové oknou souká postava člověka.Ale-v místě,kde by měla být ústa je jen řada stehů a tenká niť.Zrůda mě zahlédn a počně na mě gestikulovat a huhlat s děsivou itnenzitou.Sápe se to na mě převelice rychle.Vezmu tedy tlustou spadlou větev a přetáhnu tu věc přes obličej-ta,krvácejíc spadla zpět do sklepa.

Doufám že strýc tam dole nebyl strýc.



Toho dne došlo k nýrůstu zamoření ovzduší města Griscowe prachem v nebývalém množství a někteří,kteří jej dostali omylem do úst tvrdili,že má podivně mastnou chuť.