Nokturno.net / tvorba / diskuze

Jako valící se kámen na cestě a dál,
protože zpátky už není kam se vrátit
sledovat silnici ubíhající pod nohama a stromy
počítat odhozené nedopalky
a hlavně nevnímat to strašné vedro.
Už nejsou ubrousky, co by se prostíraly
a měšce, co zlatem se samy plní
zrušili jsme kouzla
zavřeli jsme si svět do malé šedé krabičky.

Ale já pořád věřím...
Věřím ve vůni ranního slunce
v ospalost rosy
věřím v poezii měsíce
a ve stesk podzimu.
Věřím v zoufání zimy
a naději jara,
a v cestu, jakožto jediné vykoupení, naplnění
a zatracení.