Nokturno.net / tvorba / diskuze

Život, zvláštní se mi zdál

žes mě začal míti rád.

Ale byl to jen sen,

a nic víc,

ze snu ráno nezbylo nic.



Byla jsem jak bez života

ochotna se všeho vzdát

jen, aby sen

co se mi zdál

vyplnil

a já mohla v klidu spát.



Žila jsem si život pěkný,

dokud ses tu neobjevil.

Mohla jsem si v klidu spát,

protože někdo tady měl mě rád.



Celou dobu pořád sním,

že se tady objevíš.

Sním stále, pořád sním,

ale ty stále nechodíš.



Konečně jsi zaklepal,

a já se celá zaklela.



To ráno je jiné,

takové to magické.

Co věstí nehodu

bez pardonu.



Přijdeš za mnou

a já vím,

tuhle chvíli vyhlížím,

a je tady,

a co já,

proboha co dělám?

Sedím tady jak trepka

a všechnu lásku už nemám.



Klidné noci taky mám,

už jsou to měsíce,

už léta.

Co tu dělám?

Proboha!

Vždyť mě hráblo docela.



Ležím tady, stále dál

už jsou to měsíce,

už léta,

ty jsi zmizel, nevím kam.

A já ležím stále dál.



Je to tvrdá postýlka,

nějak celá ze dřeva.

Ležím stále, ležím dál

nevíš, co jsem udělal?



Otevřu oči, vyjdu ven

z té mé hrobky, rychle ven.

Zabila mě, zabila

Toho dne co randila.



Přišel jsem se omluvit,

a tragedii necítil.



Líbla mě a zabila

Nožem, no jak jinak.

Ležel jsem tam bezvládně

kam teď se mnou, honem ven.



Hodila mě na silnici

zrovna auto vyjelo.

Byl jsem pod ním

jak já vím.

A co ona?

Ve cvokhausu skončila.



Já si chodím po světě

a hledat je jí zbytečné.

Leží sama, leží dál

pomstil jsem se rychle, rád.



Zrovna spala

a ne sama.

Dostala se do pekla

posmrtný život nečeká.



Hřích si dala

Hřích si vzala.

K odpuštění

se nedostala.



Anupisovy váhy rozhodly

žádný hřích

a žádnou zkázu neodpustit

a ani dnes výjimku nedaly.

Posmrtný život nepočkal

a ona vlezla do pekla.



Tak si ho přála

nic nemá,

a já v klidu

žiju dál.