Nokturno.net / tvorba / diskuze

Klidná jezera na pokraji smrti,
kus těla a zápach potu,co tě drtí,
život mezi lidmi míjejícími tě
na předměstí v mlze.

Rudá moře plná krve, šrámy na rukou,
ústa hladovějící, trpící odlukou,
suchá dlaň štípe jako sůl v ráně
otevřené, pohledy utopené v ranní duze.

Bezbřehé řeky bezvýznamných vět,
hromada hnoje smrdí jako tenhle svět.
A z úsměvů plachých poznávám,
že snad až příliš své duše rozdávám.

Jsi sladký jako med,
ale cítím jen smrtící jed,
co v pažích koluje ti,
tak žij...na pokraji vlastní smrti.