Nokturno.net / tvorba / diskuze

Jsem žena zločinu,
co píše si šifry ve stínu-
zápisky o milencích,
co ve dne hrají role svatých,
i o těch zbylých...
Co lžou a myslí, že já mluvím pravdu...
Jen pravdu.

Pak pravda je
v dmoucích se ňadrech
a zrychleném dechu,
v podchodu u stěny
i v lesním mechu-
tehdy nelžu,
jsem v sedmém šarlatovém nebi opravdovém...

V posteli s nebesy z opravdového sametu,
povážu tě koženými řemínky,
posedlá jak vodní víla...
Po tom, aby´s u toho nestíhal mluvit
verše o lásce a věčnosti...
A budu tě polykat,
abych si tvé jméno zapamatovala jenom jako zápis v denníčku...