Nokturno.net / tvorba / diskuze

Setmělo se, a na rozlehlém dvorku se rozprostřelo ticho, které nikdo od dob zrození všeho nepamatoval. Ticho náhle rozťal teprve až ostrý zvuk, který překvapil jen svou intenzitou. Neurčitý předmět pohybující se na obloze, plul nad mraky a pomalu, se blížil k zemi a znovu se zvedal.,,Bál jsem se, že se zřítí k zemi! Zaznělo od plechového přístřešku, kde okolo dohořívajícího ohně seděli dvě postavy, jenž kromě jednoduchých vět neříkali prakticky nic. Okolí bylo zešeřelé a temné a nehostný a tesklivý vítr si pohrával se vším co mu přišlo do cesty s rachotící plechovkou dávno vyjedenou a pokrytou jasně červenou rzí, která se zažírala do kdysi krásného plechu. Nejen že by oba muži asi nedokázali jasně odpovědět, kdo to byl a jenž se skláněl nad touto konzervou. Nedokázali by s největší pravděpodobností ani jasně říci, kde se vzal ten strom pod, kterým seděli a přeci byli jakoby srostlí s půdou na niž seděli. Okrovou barvou zářily jejich holé lebky, které kdysi bývali porostlé tmavě černými vlasy. Oba chtěli znát otázku, na vše co je tížilo teď tu však seděli a nad jejich hlavami přelétal model letadla, který snad nikdo neřídil anebo řídil? Snad nějak na dálku či snad je schován na druhé straně zdi? Ne nevím hm! Tráva ševelila do vážného rozhovoru těchto divných a znetvořený tvorů. Plamen očistný gejzír a očišťující pán všehomíra. Proběhlo hlavou jednomu muži. Myšlenku zachytila prolétající vážka, která začala pozorovat jednotlivé záchvěvy obličeje obou mužů. Neuvědomuje si ovšem vlastní nebezpečí, přesto pozorovala dál toho jednoho určitého člověka či snad něco tomu podobného. Pozoruji jednotlivé změny jeho tváře jeho vrásky! Toť jest koncert mimických gest! Jak fascinující! Vážce počalo hořet jedno křídlo a vzňala se jasným plamenem. Věřil jsem. Ve všem je skryta určitá síla. Ne není je to plamen! Chápeš! Je očišťující. Ústa jednoho z mužů se sevřela na znamení úmorného přemýšlení, které nevyrušil ani model letadla bzučící mu těsně nad hlavou. Pozoruji jasně ty dva mlčky a nebo jen částečně hovořící. Promluví jen pár slov a pak znovu ztichnou, jako by snad ani mezi sebou komunikovat nechtěli, či snad zachovávají určité dekorům důležité pro nějakou metamorfózní deformaci jejich lidské praschránky. Strom zaševelil svými listy a rozpršel se záplavou listí padajícího na vše okolo ale pod ním však nedopal ani jeden list. Vše bylo umrtveno nepřekonatelným chladem, jen model na dálku ovládaného letadla proletěl. V dáli však zaburácel blesk a jasné světlo rozřízlo oblohu jasným světlem i když počalo hustě pršet, přeston na poušti nebylo touto dobou větší sucho než obvykle. Jen uprostřed ní seděli dvě postavy obklopené zelení, jedním stromem a ševelící trávou. ,,Cítíš vodu?“,, Hm Jasně je slyšet!“. Přichází od severu. Nevěřím!! Nevěřím už světu: Schoulili se k sobě, aby se nebáli. Už to byli jen dva poutníci ztraceni uprostřed ničeho čekající na očistný déšť, který ovšem zhasí výdobytek jejich práce a tím byl oheň. Nevyzpytatelně se začaly na zem snášet jednotlivé kapky deště a se sykotem začaly zadušovat oheň. ,,Není to všehomíra!“ on umírá je to jen pomíjivost. Jektající starci choulící se k sobě pomalu ztráceli to co pro ně mělo jasný a jediný smysl. ,,Všehomírá může být i voda?“ To byl jasný záchvěv zoufalství jednoho muže, jenž chtěl změnit ještě to co pro něj mělo smysl. Voda ovšem na měsíci vzdáleného daleko od Země není a nikdy nebyla. To byl jen sen obou tichnoucích odlesků v mlze sedících kolem dohasínajícího ohně. Ticho se znovu začalo probouzet novou silou a to intenzivnější a impulzivnější. Blesk znovu pročísl oblohu a osvětlil ohbí hor a rozsedlin čnějící vysoko do výše a šumějící v záplavě tmy dopadající na novou záplavu černého hmyzu prolétající znovu krajinou, aby se znovu mohly ztratit v nekonečném vesmíru. Model letadla se znovu proháněl nad vším pozorující dění kolem sebe a pod sebou. On ožil novým a nepoznaným pocitem nejasného štěstí vyplývající z jeho mlhavé volnosti. Vítr švihl mocným úderem do tváří obou postav a rozčísl novou vlnu pochybností. Blikavé a nečekané světlo osvětlilo obzor neutuchající tmy to, když model letadla dopadl na zem.