Nokturno.net / tvorba / diskuze

Jsem sám.
Je večer.
Už jsem si zvykl na samotu.
Je příjemná, někdy vadí a sním o tom, že nebudu sám, ale vím, že budu.
Asi už celý život.
Svět o mě nemá zájem, ještě jsem nepotkal nikoho, kdo by chtěl se mnou mluvit.
Pomohl jsem mnoha lidem, ale mi nepomohl nikdo.
Vždycky se odvrátili ode mě všichni a nebo řekli, že mi nepomůžou.
Když jsem chtěl dívku, kterou jsem miloval, řekla mi, že nejsem normální, a že by si se mnou nic nezačala.
Počastovala mě urážkami a zmizela z mého života.
Je to tak lepší.
Pak přišla další, potkal jsem ji v autobuse, pokaždé, když se na mě podívala, jsem doufal, že tentokrát to vyjde.
Nevyšlo.
Když jsem jí psal a volal, neodpovídala a nebrala telefon.
Tak taková ty jsi, napadlo mě tehdy.
Už jsem se jí pak nikdy neozval.
V tuto chvíli jsem sám, jsem rád a jsem št´astný.
Vím, že zůstanu sám.
A chci zůstat sám.
Je to mé osvobození.
Mé prokletí.
Můj osud.