Nokturno.net / tvorba / diskuze

Ve snu před očima vidím táhlé, širé pláně, žlutozelený kontrast čerstvé přírody, klid a ticho.
Jen já, na cestě krajem, na prázdné silnici, jejíž taje budu pomalu poznávat.
Mé oči zajímá to, co se skrývá za obzorem, za nejbližším kopcem.
Jsem v kraji, který není na mapě, v oblasti zapomenutých obcí, kam nevede cesta, překrásných vlakových nádraží, osamělých a smutných, které už mnoho let nepozdravil klakson přijíždějícího vlaku.
Koleje mizící do vysoké trávy, dávné secesní budovy vlakových stanic, staré auta a autobusy a já, návštěvník, cestovatel, kamarád osamocených na tomto světě.
Jako hvězdný prach, který přichází, proletí a zmizí.
Horký vzduch v největší zimě.
Pomocný strom, jediná pomoc nad nekonečnou propastí a pestrobarevný motýl v pochmurných šedivých dnech.