Nokturno.net / tvorba / diskuze

Sedím v pokoji,
den co den a
sleduji jak
za oknem vítr
stromům trhá
listí a ptačí
rodinka jenž na
konáru sídlí
odlétá na
jih. Sedím za
oknem na židle
dřevěný a
z topení jenž zas
funguje mi
teplo do těla
neproudí. Sleduji
ty změny
přírody uvadající
rostliny na zemi
hnijící a já,
já hniju s nimi.
Sleduji lidi se
hádající, šťastné
páry rozcházet
se; cítím bolestí
uvadající a
ukrajujíce si ze
života nemocí
zvanou smrt
trpící...a s nimi
i já umírám.

...já umírám.